16 C 220/2020-90 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 32 425,57 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 30 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2 080 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení do 4. 6. 2020 a současně požadovala zaplacení tohoto příslušenství i od 5. 6. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, zda a v jakém rozsahu byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěr. 5. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] k výzvě soudu sdělila, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena, a to především vyhodnocením informací z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází, dále vyhodnocením příjmů a výdajů žalovaného a výdajů na splátky úvěrů. Z bankovních i nebankovní registrů nebyly zjištěny žádné negativní informace k osobě žalovaného s tím, že žalovaný mimo závazku u žalobkyně měl další dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru na stavebním spoření ze dne [datum] s celkovou měsíční splátkou ve výši 1 831 Kč. V insolvenčním rejstříku nebyl žádný záznam k osobě žalovaného. Pokud se týká příjmů, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalovaného, v němž uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti představuje 30 000 Kč a ostatní prokazatelné příjmy částku 5 000 Kč Tyto informace podané žalovaným nebyly žalobkyní žádným způsobem objektivizovány. V případě výdajů žalovaného žalobkyně ve svém podání uvedla, že byly ověřeny periodickými výpisy z běžného účtu žalovaného za období šesti předcházejících měsíců. U jednání soudu dne [datum] pak žalobkyně uvedla, že tyto výpisy nemá k dispozici. V případě výdajů tedy bylo vycházeno pouze z informací sdělených žalovaným, že náklady na bydlení představují 2 500 Kč, náklady na pojištění 500 Kč, aniž by tyto informace byly jakýmkoliv způsobem ověřeny. 6. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě, z výpisu z účtu žalovaného z [datum], z oznámení o převzetí žádosti o vyhotovení kreditní karty Telefonním centrem, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z upozornění na překročení úvěrového limitu ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], z upomínek ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], z detailu o klientovi NRKI, ze sazebníku KB pro občany, z všeobecných obchodních podmínek, z podmínek osobních kreditních karet, z oznámení KB o úrokových sazbách s účinností od 14. 2. 2018, ze standardních evropských informací, z historického výpisu úvěrového účtu žalovaného ke dni [datum], z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] včetně dokladu-dodejky, z předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2020, z poštovního podacího archu a ze sledováním zásilky u České pošty má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 30 000 Kč, do kterého byl oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 %, přičemž vyčerpanou jistinu úvěru a splatné úroky byl žalovaný povinen hradit nejpozději 25. den příslušného kalendářního měsíce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtů ke kreditní kartě. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky smlouvy řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy ke dni 15. 5. 2020 odstoupila, čímž nastala splatnost všech závazků žalovaného. Z podání žalobkyně ze dne [datum] a z předložených listinných důkazů má soud dále za prokázané, že za dobu existence smluvního vztahu žalovaný celkem vyčerpal finanční prostředky ve výši 194 600 Kč a fakticky uhradil částku 174 110,20 Kč, přičemž z této částky bylo na jistinu započteno 164 254,43 Kč, na úrok z úvěru částka 9 848,67 Kč a na úrok z prodlení 7,10 Kč. Rozdíl čerpaného úvěru a uhrazené částky představoval 20 489,80 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení za období od 15. 5. 2020 do 16. 5. 2020, kdy u zákonného úroku z prodlení představuje tato částka 1 194,54 Kč, u sjednaného úroku pak 9 916,98 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný opakovaně upomenut k úhradě dlužné částky části, avšak na tyto výzvy nereagoval. 7. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení písemnou formu je platným právním jednáním, a to s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou lze v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz výklad § 2 zákona č. 634/1992 Sb.). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 11. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně prokazovala posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze nahlédnutí do bankovních, nebankovních a ostatních rejstříků. Příjmové a výdajov