8 C 173/2021-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 4.500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalobou byla požadována jistina ve výši 3.000 Kč, smluvní pokuta 1.500 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání 50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 459,18 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podáním ze dne 16. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 1.550 Kč představující náklady 50 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč. V souladu s částečným zpětvzetím žaloby soud řízení částečně zastavil ve výroku II. tohoto rozsudku v souladu s § 96 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu projednal. 5. Po provedeném dokazování a zjištěném skutkovém stavu věci má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému v hotovosti částku 3.000 Kč při podpisu smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] (úvěrová smlouva). Žalovaný pak na vzniklý dluh neuhradil ničeho. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy ke smlouvě a oznámení o postoupené pohledávce. Uzavřenou smlouvu o úvěru pak soud posoudil jako absolutně neplatnou, když žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání toho, zda a jakým způsobem byla posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr před jeho poskytnutím. Neplatnost smlouvy byla dovozena v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Přiznanou jistinu ve výši 3.000 Kč pak soud přiznal žalobkyni v souladu s ust. § 2993 obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházel z poměrného úspěchu účastníků v dané věci. Soud postupoval dle ust. § 14b zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT). 100% nákladů řízení v této věci představuje částku ve výši 1.489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále ze 3 vykonaných úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí věci, výzva k plnění, podání žaloby) a dále 3 x RP po 100 Kč a k tomu 21 % DPH. Úspěch žalobkyně byl vyčíslen ve výši 84 % (jistina + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 459,18 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny od 29. 8. 2020 do dne vyhlášení rozsudku). Úspěch žalovaného představuje 34 %. Výsledným úspěchem žalobkyně je 50 % a tomu odpovídající přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 744,50 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.