8 C 89/2021-65 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 84.783 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy ze dne [datum] o úvěru [číslo]. Uváděla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a poskytla žalovanému celkem částku ve výši 186.449 Kč. Žalobou požaduje žalobkyně uhradit 5 x neuhrazenou splátku ve výši 5.050 Kč, zesplatněnou jistinu 45.949,87 Kč, náklady na oznámení splatnosti 200 Kč, poplatek za zaslanou písemnou upomínku ve výši 300 Kč a poplatek za odeslání odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží ve výši 200 Kč. Dále požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z částky 71.199,88 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,20 Kč. Dále požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1.833,15 Kč a ve výši 11.049,97 Kč. Žalovaný ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně byla zastoupena prodejcem [právnická osoba] Předmětem financování bylo osobní motorové vozidlo Audi A4 č. TP: [anonymizováno]. Pořizovací cena byla 186.449 Kč, přímá platba 0 Kč. Výše úvěru činila 186.449 Kč a celková splatná částka 303.000 Kč. Byla sjednána měsíční splátka 5.050 Kč a počet splátek 60. Úroková sazba činila 21,06 %. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr na nákup uvedeného zboží bude poskytnut tak, že bude uhrazen k účtu prodejce [právnická osoba] (smlouva o úvěru, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). K osobě žalovaného je v úvěrové smlouvě uvedeno, že tento je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], pozice dělník (montážník, uklízeč) a čistý měsíční příjem 29.000 Kč. Je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán od 1. 8. 2015 do 31. 12. 2015 (úvěrová smlouva). V listině nazvané ověřovací protokol je u žalovaného uvedeno, že je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], pracovní poměr doba neurčitá. Zaměstnán od 1. 8. 2015 do 31. 12. 2015, čistý měsíční příjem 29.000 Kč, profese dělník. Příjmy domácnosti 29.000 Kč, výdaje na bydlení 0 Kč. Typ bydlení, u známých nebo příbuzných, rodinný stav svobodný. Splátky dalších úvěrů 5.000 Kč, disp. příjem domácnosti 19.600 Kč (ověřovací protokol). Žalovaný pak na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 45 splátek po 5.050 Kč, což je celkem 227.250 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled plateb pro smlouvu). Z předložené historie transakcí osobního konta žalovaného v období od 21. 10. 2015 do 19. 12. 2015 byl zjištěn počáteční stav 9.558,63 Kč a konečný stav 23.716,84 Kč. Příjem byl 15. 12. 2015, mzda od [právnická osoba], ve výši 27.032 Kč, dne 16. 11. 2015 mzda od [právnická osoba], 31.395 Kč. Dále byla zjištěna učiněná splátka úvěrů dne 30. 11. 2015 nazvaná splátky [anonymizováno] ve výši 2.290 Kč 2. 11. 2015 je evidováno neprovedené inkaso splátky [anonymizováno] (historie transakci). Dle protokolu o předání a převzetí automobilu ze dne 19. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný převzal osobní motorové vozidlo AUDI A4 dle úvěrové smlouvy (protokol o předání). Předmětný úvěr byl proplacen na účet prodejce [právnická osoba], dne 22. 12. 2015 ve výši 186.449 Kč (potvrzení o proplacení úvěru). Žalobkyně dopisem ze dne 12. 3. 2020 zesplatnila pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do 1. 4. 2020 (přípis včetně dodejky). Dopisem ze dne 26. 3. 2020 žalobkyně odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu značky AUDI A4 diesel (přípis včetně dodejky). Z přepisu telefonního hovoru se mzdovou účetní založeného na č. l. 56 verte bylo zjištěno, že zaměstnanec [právnická osoba], s. r. o., hovořil s operátorem žalobkyně a sdělil operátorovi žalobkyně, že žalovaný nastoupil u [právnická osoba], s. r. o., a má pracovní smlouvu do 30. 11. 2016. Dále je uvedeno, že:„ Ti chlapi většinou dělají do konce roku, jejichž lhůta byla prodloužena, pak bývají dva měsíce v prodlevu, a pak je znovu bereme“. Dále operátor uvedl, že pan [celé jméno žalovaného] to má zatím takhle prodloužené. Dále uvedl, že má příjem 29.000 Kč a nemá žádné srážky (výtisk přepisu telefonního hovoru). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 5. K výzvě soudu k doplnění údajů týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že splnila své povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když postupovala na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z předložených dat od žalovaného vyplynulo, že tento měl sjednaný pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2015. Dále žalobkyně doplnila a předložila přepis telefonního hovoru, ze kterého vyplynulo, že by žalovaný měl mít prodloužený pracovní poměr do 31. 12. 2016. Dále žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech s negativním výsledkem. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila zaměstnavatele [právnická osoba], v registru ekonomických subjektů, ověřila tedy existenci tohoto zaměstnavatele a dále v aplikacích ISIR a CRIBIS. Dále měla k dispozici potvrzení o výši pracovního příjmu žalovaného od zaměstnavatele, z kterého vyplývá průměrná částka, čistý příjem za období od 1. 8. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 29.000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že posoudila výdaje žalovaného takovým způsobem, že posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale posoudila i životní minimum a částky vycházející ze statistických dat. Dále uvedla, že dle předloženého výpis z účtu žalovaného posoudila obrat na běžném účtu žalovaného za období od 31. 10. 2014 do 18. 12. 2015, kde byl uveden i čistý měsíční příjem žalovaného průměrně 29.000 Kč a odpovídal výši příjmu uvedeném v potvrzení o výši pracovního příjmu. Dále žalobkyně na základě předložených dat vypočítala disponibilní příjem a finanční rezervu žalovaného. Dále učinila skóringový model. 6. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Na základě dokazování zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k těmto právním závěrům. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 186.449 Kč. Žalovaný uhradil 227.250 Kč. Pro případ, že žalovaný nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí