12 C 131/2021-28 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 629,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované do datové schránky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem, a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem, postoupena na žalobkyni. 5. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 6. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely nedatovanou Rámcovou smlouvu pro podnikající fyzické osoby č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, a to dne [datum] bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] uvedený v záhlaví smlouvy. Dle výpisu z účtu původního věřitele byly prostředky uhrazeny na účet č. [bankovní účet], jako majitel byl uveden [jméno] [jméno]. Platba byla specifikována rodným číslem žalované [číslo]. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) Verze: [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 2 % měsíčně, celkem 8.629,60 Kč dne 21. 2. 2016 RPSN byla sjednána ve výši 1176,03 %. Dle žalobních tvrzení představovala částka 1.629,60 Kč poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná úvěr k datu splatnosti neuhradila, k úhradě nedošlo ani přes opakované upomínky. 7. Žalobkyně v žalobě popsala proces uzavírání smlouvy, kdy původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná poté odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, což bylo podmiňujícím krokem pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele, a následně zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], tedy rodným číslem žalované. 8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas podle čl. 7 a 7.14 všeobecných obchodních podmínek. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podle čl. 3 .1.5 všeobecných obchodních podmínek žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a podle čl. 3 .1.6 potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. 9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, byť byla smlouva označena jako smlouva pro podnikající fyzické osoby.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, neuhradila ničeho. 12. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl šetření v dostupných veřejných i neveřejných registrech, přičemž nezjistil negativní informace k osobě žalované. Konkrétní sociální a majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány a ověřovány. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované věřitel neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. 13. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingr