12 C 62/2021-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím a poplatky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč, žalovaný nesplnil závazek vrátit peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného smluvního úroku v částce 1.945 Kč (dle žalobních tvrzení šlo o administrativní poplatek), a to bez udání důvodu. V souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu a procesním úkonem žalobkyně, která je oprávněna disponovat za řízení žalobou, soud řízení v požadovaném rozsahu částečně zastavil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). 4. Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 5. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se nevyjádřil. 6. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. 7. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 8. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet převedena částka 2.000 Kč. Samotný proces uzavírání smlouvy probíhal tak, že žalovaný provedl registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kdy vyplnil své osobní a kontaktní údaje a uvedl číslo účtu, a byl mu zřízen uživatelský účet. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, kde se automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky do 30. 12. 2016 a to včetně poplatku ve výši 536 Kč, svůj závazek nesplnil. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla zaslána právním zástupcem žalobkyně. 9. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť jde o závazkové vztahy vzniklé na základě smlouvy o úvěru. 10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ustanovení § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 12. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouva neměla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť předmětem závazkového vztahu byly peněžní prostředky v nižší výši než 5.000 Kč (viz zákon č. 145/2010 Sb.). Právní předchůdce žalobkyně na základě žádosti žalovaného učiněné prostřednictvím internetové sítě, po splnění přesně stanoveného postupu, uzavřel se žalovaným smlouvu distančně prostřednictvím elektronických prostředků a zaslal na účet žalovaného částku 2.000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit jistinu v částce 2.000 Kč a uhradit poplatek ve výši 536 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy a závazek v termínu splatnosti nesplnil. Soud po zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou je oprávněný, a proto zavázal žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 13. Rovněž nárok žalobkyně na úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši a od data následujícího po dni splatnosti pohledávky, soud proto žalobě vyhověl i v této části. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou, kdo z účastníků řízení procesně zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 3.751,66 Kč (2.536 Kč + 402,28 Kč + 813,38 Kč – úroky z prodlení do dne rozhodování soudu), která představuje 66 % původního předmětu řízení (5.696,66 Kč). Žalovaný byl úspěšný ohledně částky 1.945 Kč, což je 34 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 66 % méně 34 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 32 % vynaložených nákladů řízení. 15. Soud má v souladu s návrhem žalobkyně za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkové náklady vynaložené žalobkyní tak činí 1.489 Kč. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 úkony á 200 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému zaplatit 32 % nákladů řízení žalobkyně v částce 476,50 Kč. 16. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v