16 C 74/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], a žalovanou dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být uhrazen společně s příslušenstvím ve výši 10 950 Kč v 13 měsíčních splátkách. Ke dni podání žaloby činil uplatněný nárok neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 337,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 330 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny od [datum], požadovala žalobkyně přiznání příslušenství od uvedeného data do zaplacení. 2. Před rozhodnutím ve věci samé žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do kapitalizovaného úroku ve výši 4 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, tedy celkem do částky 11 830 Kč, s tím, že žalobkyně nemá k dispozici žádné důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. Soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 1 - 4 občanského soudního řádu zastavil. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právními předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti písemně vyrozuměna. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, z žádosti o úvěr, z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výzvy žalované k mimosoudnímu řešení věci a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání zásilky žalované doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla na základě žádosti žalované ze dne [datum] podepsána téhož dne smlouva o úvěru pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala předmětnou částku uhradit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč, tedy celkem částku 25 950 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru zahrnovaly poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč. Z obsahu smlouvy nevyplývá na jaké konkrétní náklady spotřebitelského úvěru byla určena další částka 4 200 Kč (10 950 - 600 - 3 300 - 2 850Kč). Žalovaná se zavázala předmětný úvěr uhradit ve 13 splátkách po 1 950 Kč, a to vždy 31. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná na předmětný dluh uhradila tři řádné splátky, a to dne [datum], [datum] a [datum]. Další splátky již nehradila a dostala se do prodlení. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy byla na mateřské dovolené, jejíž rodičovský příspěvek činil 7 766 Kč. Dále žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 4 680 Kč, průměrný měsíční příjem domácnosti žalované byl 12 446 Kč. Celkové výdaje na bydlení a stravování představovaly 14 559 Kč. Je tedy zřejmé, že měsíční výdaje žadatelky za poslední 3 měsíce překračovaly její příjmy nejméně o 2 000 Kč. Přes tuto skutečnost byl úvěr žalované poskytnout a žádné další osobní a majetkové poměry žalované nebyly věřitelem prověřovány. Za celé období žalovaná na dluh zaplatila částku 6 020 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak dlužnou částku neuhradila. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že pokud již ze samotné žádosti o poskytnutí úvěru bylo zřejmé, že celkové výdaje domácnosti překračují celkové příjmy žalované, pak nebyly splněny předpoklady pro poskytnutí úvěru a smlouva je z tohoto důvodu neplatná. 13. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 8 980 Kč (15 000 - 6 020 Kč) společně se zákonným úr