17 C 159/2021-656 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci vůči žalované domáhali vyklizení nemovitých věcí uvedených ve výrokové části I. tohoto rozsudku a vydání jejich plodů a užitků za období od [datum], příp. zaplacení částky rovnající se hodnotě těchto plodů a užitků, které vyčíslili částkou 100.000 Kč ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalované. Pro případ, že by soud odmítl nárok na vyklizení a předání nemovitostí navrhli žalobci společně, aby jim byla přiznána náhrada škody ve výši hodnoty nevydaných nemovitostí, a to v penězích, konkrétně v částce 100.000 Kč vůči žalované. Žalobce a) konečně navrhl též určení vlastnického práva k jednotlivým nemovitým věcem. Žalobci uvedli, že původním vlastníkem sporných nemovitých věcí byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v [osobní údaje žalované] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. F ([číslo]) [číslo]. Všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] je žalobce a). Československý stát se však v roce 1945 chopil držby sporných nemovitých věcí na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, přestože [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl německé, nýbrž [anonymizováno] národnosti, a pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. se na něj již z tohoto důvodu nevztahovala. Žalobci ve své žalobě zcela vylučovali, aby bylo právně možné, aby správní orgán určil národnost [jméno] [jméno] [příjmení], kdy považují takové„ rozhodnutí“ za nicotné. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že o konfiskaci majetku právního předchůdce žalobce a) rozhodl bývalý Okresní národní výbor v Olomouci jako absolutně věcně nepříslušný správní orgán, o němž se žalobci domnívají, že ani v předmětné době neexistoval, a nadto tím zasáhl do exekuční imunity tehdejšího vlastníka sporných nemovitých věcí jako hlavy státu podle mezinárodního práva veřejného. Z tohoto důvodu se rozhodnutí správního orgánu o konfiskaci nemovitostí považují za nicotné, tedy neschopné vyvolat jakékoliv právní účinky. Žalobci též uvádí, že – i pokud by ke konfiskaci platně došlo – tato by byla provedena v rozporu se zásadami mezinárodního práva, které zakazují odejmutí vlastnického práva cizinci bez poskytnutí odpovídající náhrady. [osobní údaje žalované] [číslo] (žalovaná) pak dlouhodobě odmítá jednat o nápravě způsobené újmy na mezinárodní úrovni, což je též v rozporu se zásadou pokojného řešení sporů mezi státy. Žalobci se důrazně vymezují proti aplikaci Stanoviska pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 21/05, neboť dle jejich názoru na posuzovanou věc nedopadá; v jeho aplikaci žalobci spatřují zbavení zdejšího soudu plné rozhodovací pravomoci pro posouzení podané žaloby, a tedy i odepření práva na přístup k soudu při ochraně jejich vlastnického práva. V takovém postupu pak spatřují porušení zákazu diskriminace zaručeného Úmluvou o lidských právech (čl. 6 odst. 1 a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě č. 1). Žalobci tedy dovozují, že se žalované nedostalo právního důvodu k nabytí sporných nemovitých věcí, zatímco vlastnické právo jejich původního vlastníka zůstalo nedotčeno a po jeho úmrtí přešlo na žalobce a) jako jeho všeobecného právního nástupce. Žalobci b) k nim pak podle vnitrostátního práva [anonymizována dvě slova] přísluší požívací právo. Z uvedených závěrů pak žalobci odvozují důvodnost svého nároku na vyklizení nemovitostí a na vydání plodů a užitků, příp. na zaplacení jejich ceny, která představuje žalovanou získané bezdůvodné obohacení na úkor žalobců. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uvedla, že žalobci a) nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a proto již z tohoto důvodu je třeba žalobu o určení vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem zamítnout. Mimoto chybí žalobcům i aktivní věcná legitimace, protože zde chybí důvod nabytí sporných nemovitých věcí. Takový důvod nevyplývá ani z potvrzení Knížecího zemského soudu ve [anonymizováno], jehož se žalobci dovolávají, protože pozůstalost po právním předchůdci žalobců ve skutečnosti neprojednal. Žalovaná poukázala i na okolnost, že podle právní úpravy účinné v době úmrtí právního předchůdce žalobců se co do nemovitých věcí ležících na území Československé socialistické republiky vyžadovalo projednání dědictví československým státním notářstvím, k němuž však nedošlo. Chybí-li vlastnické právo žalobce a), nemůže od něj žalobce b) dobře odvozovat tvrzení požívací právo. Žalovaná tvrdila právní titul nabytí předmětných nemovitostí, a to tak, že se stát stal vlastníkem sporných nemovitých věcí konfiskací podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., když Okresní národní výbor v Olomouci přitom rozhodl o tom, že právní předchůdce žalobců je osobou německé národnosti, a z tohoto důvodu spadá do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Stížnost proti tomuto rozhodnutí pak bývalý Zemský národní výbor v [osobní údaje žalované] [číslo] zamítl. Bývalý Okresní národní výbor Olomouc- rovněž zamítl návrh právního předchůdce žalobců na povolení výjimky z konfiskace. Bezúspěšná zůstala rovněž jeho stížnost proti rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v [osobní údaje žalované] [číslo], o níž rozhodl bývalý správní soud. S námitkami žalobců, jež se týkají rozhodnutí vydaných v souvislosti s konfiskací majetku jejich právního předchůdce, se ve skutkově obdobné soudní věci vypořádal už i Nejvyšší soud. Konfiskace mimoto dopadala na všechny osoby, které se při sčítání lidu přihlásily k německé národnosti, bez zřetele na jejich státní příslušnost. Taková konfiskace dle mínění žalované nebyla v rozporu s imunitou poskytovanou hlavě cizího státu, neboť předmětné nemovitosti vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] jako soukromá osoba. Nadto konfiskace měla své specifické historické místo v poválečné době. Československo tak neporušilo žádné závazky plynoucí z mezinárodního obyčejového práva a tedy nevznikla mu povinnost k náhradě vzniklé újmy. Zpochybnění vlastnického práva státu ke sporným nemovitým věcem po takto dlouhé době se pak žalované jeví jako rozporné se zásadou právní jistoty. Žalovaná poukázala na judikaturu dopadající na předmětný spor, a to zejména použitelnost Stanoviska Ústavního soudu na projednávanou věc, jak ostatně potvrdil i sám Ústavní soud k obdobné argumentaci žalobců v usnesení sp. zn. III. ÚS 2130/17. 3. Soud považuje za nezbytné uvést, že dovodil svou mezinárodní příslušnost věc projednat a rozhodnout, když mezi Českou republikou a [anonymizováno] neexistuje žádná dvoustranná ani vícestranná mezinárodní smlouva, která by tuto otázku upravovala. S ohledem na to, že [země] není členem EU, nelze použít pro učení mezinárodní příslušnosti ani Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), proto soud dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů (v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen„ ZMPS“) z ustanovení § 68 ZMPS a české právo jako právo rozhodné z ustanovení § 69 odst. 1 ZMPS. Soud dovodil, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat, neboť jde o spor, který vyplývá z poměrů soukromého práva a žalobci vystupují ve sporu jako soukromé osoby. Podáním žaloby u českého soudu sami žalobci projevili vůli se pravomoci českého soudu podrobit, a to i žalobce b) jako [anonymizováno] hlava státu. Projednáním a rozhodnutím této věci české soudy do suverenity [anonymizována dvě slova] nepřípustně nezasahují, neboť jde o spor, který vyplývá v poměru soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), spor mezi státy předmětem tohoto řízení není. Vystupuje-li cizí stát (hlava tohoto cizího státu) nikoliv jako suverénní nositel veřejné moci, nýbrž jako právnická (případně fyzická) osoba ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují pravidla mezinárodního práva, že taková právnická osoba - cizí stát (hlava cizího státu) nepožívá funkční imunity a v těchto věcech je dána pravomoc českých soudů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007 nebo ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3095/2017), tzv. funkční pojetí imunity státu. 4. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žalobců ze dne [datum], ve znění podání ze dne [datum], řízení zastaveno ohledně pozemků v k. ú. [obec] u [osobní údaje žalované] [číslo] pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo], pozem