7 C 19/2022-55 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 368 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou byla uzavřena dne 13. 9. 2016 Smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8910 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za což se zavázala zaplatit poplatek ve výši 258 Kč. Celkovou částku se [anonymizováno] uhradit v 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2017. Na pohledávku žalovaná uhradila částku 800 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena [datum]. Pohledávka byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 15 368 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 309,54 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 816,26 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 242 Kč. Příslušenstvím tvoří úroky a zákonné úroky. Po postoupení nebylo nic zaplaceno. Žalobce požaduje částku 15 368 Kč (jistina 10 000 Kč + dlužné úhrady za služby ve výši 5 368 Kč) + kapitalizovaný úrok ve výši 5 116,79 Kč tj. ve výši 20,98% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 12. 7. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 947,65 Kč od 19. 7. 2017 do 6. 12. 2019, úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalované v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 13.9.2016 a byly ověřeny doklady pracovní smlouva výplatní pásky, nájemní smlouva. Z této karty se podává, že žalovaná je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako obsluha v pivnici, její měsíční příjem činí 13 350 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, res. zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá i dispozici kopie dokladů žalované, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládají zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy. 3. Žalovaná připustila, že jí byla poskytnuta hotovost 10 000 Kč, nerozporoval zaplacenou částku 800 Kč. Dostal se do finančních problémů, měla více půjček. Ke zkoumání úvěruschopnosti a údajům uvedeným v kartě zákazníka uvedla, že byl zaměstnána na dohodu o provedení práce, vyhodili ji na hodinu, měla příjem cca 4 000 až 5 000 Kč, dokládala dvě výplatní pásky. Nedokázala vysvětlit z jakého důvodu je v kartě zákazníka uveden jiný příjem. K výdajům uvedla, že bydlela v nájmu s nájemným 3300 Kč a platbou elektřiny 1 000 Kč. Dále připustila, že v době sepisu smlouvy měla nejméně půjčku u Providentu a kontokorent, neví proč to není zaznamenáno v kartě. 4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], odeslaném [datum]. 5. Z provedeného dokazování, Smlouvy o půjčce [číslo] karty zákazníka, přehledu plateb, Oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku a předžalobní upomínky, včetně podacího lístku vzal soud za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli Smlouvu o půjčce, jak byla označena v odst. 1 výše, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, jistinu 10000 Kč a poplatek ve výši 5910 Kč a životní pojištění 258 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách (hotovostní režim) po 376 Kč. Žalovaná nerozporovala částečnou úhradu ve výši 800 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení. Dopis odeslán dle dodejky [datum] (domněnka dojití dle § 573 o.z. tj. 3 pracovní den po odeslání s využitím provozovatele poštovních služeb). Předžalobní výzvou ze dne 7.5 2020 byla žalovaná opětovně vyzvána k plnění. 6. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že v době sepisu předmětné Smlouvy o půjčce měla žalovaná současně uzavřenu smlouvu o půjčce ze dne [datum] u [právnická osoba], kterou řádně nesplácela (sp. zn. [spisová značka]). Byla proti ní vedena exekuce, z titulu smlouvy o úvěru u společnosti [právnická osoba] ze den [datum rozhodnutí] ([spisová značka]). Dále dluh ze smlouvy o osobním účtu z kontokorentu ze dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]) 7. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77. 8. Podle § 2390 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná ji neuzavírala v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jediným podkladem byla karta klienta, bez doložení potvrzení o příjmu, jako podkladové listiny. Jak vyplynulo z výpovědi žalované, v době sepisu měla jinou výši příjmů. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobkyně nebyla schopna doložit listinnými důkazy a žalovaná tyto nepotvrdila. Nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně lustroval, zda žalovaná je veden v dostupných registrech dlužníků. Žalovaná připustila, že v době sepisu smlouvy měla další půjčky, což vyplývá rovněž z evidence soudu. Nelze dospět k závěru, že schopnost žalované byla zkoumána s od