8 C 122/2022-52 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9.790 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel její právní předchůdce společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum]. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a měl uhradit úrok ve výši 1.400 Kč a odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný uhradil částku ve výši 7.900 Kč a žalobou je požadována dlužná jistina 7.415,93 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.213,57 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 160,50 Kč a dále plynoucí zákonné úroky z prodlení a obchodní úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně uvedla, že postupovala na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do veřejných databází. K tomu předložila smlouvu o půjčce a kartu zákazníka. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná smlouva o půjčce, na základě které žalovaný čerpal v hotovosti částku ve výši 10.000 Kč. Byl sjednán poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, úrok 1.400 Kč a poplatek z hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč K (smlouva o půjčce). V kartě zákazníka je k žalovanému uvedeno výběrní místo [ulice a číslo] a mobilní telefon, druh bydlení nájemník, žádné jiné půjčky a není majitelem vozu, rok narození nezaopatřeného dítěte 2013, zaměstnání částečný pracovní poměr v pozici dělník, příjmy domácnosti mateřská, doplatek na bydlení a příspěvek na výživu a přídavky, z dohody o práci příjem 4.000 Kč, výdaje uvedeny celkem 13.200 Kč (karta zákazníka). Žalovaný uhradil celkem 7.900 Kč (přehled plateb). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (výzva ze 7. 5. 2020 s podacím lístkem z 10. 5. 2020). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (uvedené dokumenty). 5. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uváděla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů sdělených žalovaným a dle veřejných registrů a dle sdělených údajů vyhodnotila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ve světle shora uvedeného se jeví postup žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nezjišťovala a neprověřila dostatečně příjmovou a výdajovou stránku poměrů žalovaného. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je v celém rozsahu absolutně neplatná. 6. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná dle z. č. 145/2010 Sb. a dále pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Platby žalovaného ve výši 7.900 Kč soud započetl na poskytnutou částku ve výši 10.000 Kč a přiznal žalobkyni výslednou částku ve výši 2.100 Kč. Současně soud vyhověl v souladu s § 1970 občanského zákoníku právu na úroky z prodlení, když jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.