8 C 236/2021-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21.485,99 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou. Tvrdila, že žalovaná obdržela částku ve výši 10.000 Kč a zavázala se uhradit úrok v pevné výši 963 Kč a dále 4.000 Kč jako úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 723 Kč jako úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 2.500 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Bylo sjednáno 14 měsíčních splátek po 1.299 Kč a celková dlužná částka činila 18.186 Kč Poslední splátka byla dne 19. 5. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2.700 Kč. Od data poslední splátky, tj. od 19. 5. 2018 byla žalovaná v prodlení s úhradou celého dluhu a od tohoto data dovozuje žalobkyně splatnost celé dlužné částky. Žalobou je požadována neuhrazená jistina 8.622,94 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 712,30 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3.406,08 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 615,86 Kč a na inkasním poplatku 2.128,82 Kč, celkem 15.486 Kč. Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 20. 5. 2017 do 24. 12. 2018 ve výši 6.000 Kč. Podrobný rozpis a výpočet smluvní pokuty je uveden v žalobě. V úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba 15 % ročně a žalobkyně požaduje úrok 15 % ročně z neuhrazené jistiny 8.622,94 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a současně kapitalizovaný úrok do 20. 5. 2018 ve výši 1.883,64 Kč. Dále požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.124,81 Kč od prodlení, tedy od 19. 5. 2018 do postoupení pohledávky, tj. dne 16. 5. 2019 a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru 8.622,94 Kč a sjednaného úroku za dobu poskytnutí úvěru ve výši 712,30 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby, která vyplývá z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. 1 k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky. Bylo zjištěno, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala v hotovosti částku ve výši 10.000 Kč. Bylo sjednáno 14 měsíčních splátek po 1.299 Kč. Byl sjednán úrok z celkové výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč, poplatek – náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2.500 Kč. Celková dlužná částka činila 18.186 Kč. Bylo sjednáno, že veškeré platby dle smlouvy bude dlužník činit v hotovosti věřiteli, popř. osobě zmocněné věřitelem. Celková dlužná částka činila 18.186 Kč. Bylo sjednáno, že veškeré platby dle smlouvy bude dlužník činit v hotovosti věřiteli, popř. osobě zmocněné věřitelem. (smlouva o úvěru, předpis splátek). V textu úvěrové smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následujícím po dni prodlení. V textu úvěrové smlouvy je sjednán úrok ve výši 15 % v případě trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců. Žalovaná na daný obchodní případ uhradila celkem částku ve výši 2.700 Kč (smlouva o úvěru, předpis splátek, transakční historie smlouvy o úvěru). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. S ohledem na uvedené posoudil soud vztah účastníků dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně a dále z obsahu textu úvěrové smlouvy. 5. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 1. 12. 2021, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k uvedeným tvrzením, tedy aby uvedla, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr a zda postupoval v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy aby uvedla, zda posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost žalované anebo i z jiných zdrojů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně reagovala na výzvu soudu a v podání ze dne 28. 12. 2021 uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části doložení příjmu žadatele, konkrétně poštovními poukázkami. Žalovaná uvedla v žádosti, že je na rodičovské dovolené, že výše jejich měsíčních příjmů činí 7.600 Kč celkem a výše jejich měsíčních výdajů činí 2.000 Kč. Dále v žádosti žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila žádost o úvěr, poštovní poukázky a oznámení o přiznání dávky SSP. Z předložené žádosti o úvěr bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že žadatelka – žalovaná má sociální status, kdy je na mateřské/rodičovské dovolené. Je uvedeno, že žadatelka doložila příjem poštovními poukázkami. Rodičovský příspěvek uváděla 7.600 Kč a celkové měsíční příjmy ve výši 7.600 Kč Měsíční výdaje hrazené žadatelem jsou ve výši 2.000 Kč. Rodinný stav svobodná a bydlení u rodičů, počet vyživovaných dětí do 26 let je v počtu 1, dokončené vzdělání základní (žádost o úvěr ze dne [datum]). Dále bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované jí bylo přiznáno porodné na nezl. dítě [datum narození] ve výši 13.000 Kč, které mělo být vyplaceno nejpozději v měsíci říjnu 2016 a dále na stejné nezl. dítě byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč od 15. 9. 2016 s poučením, že rodičovský příspěvek je určen pro rodiče pečujícího celodenně a řádně o nezletilé nezaopatřené dítě (oznámení o přiznání dávky SSP ze dne 27. 9. 2016). Dle předložených poštovních poukázek byl na adresu žalované dne 13. 12. 2016 zaslán rodičovský příspěvek 7.600 Kč a dne 13. 2. 2017 a dne 13. 3. 2017 rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč (poštovní poukázky). 6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 8. V projednávan