14 C 257/2023-19 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výši 13 591,12 Kč se zákonným úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 4 081,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 542507434 ze dne 31. 5. 2018, dle které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil vůči právní předchůdkyni žalobkyně a následně ani vůči žalobkyni řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny a příslušenství.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu žalovaného v bankovním i nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů, v evidenci adres obecních úřadů, dále že posuzovala jeho příjmy a výdaje.3. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že žádá o poskytnutí finančních prostředků ve výši 27 000 Kč, je ženatý, má dvě vyživované osoby, má učňovské vzdělání, je osobou samostatně činnou s příjem ve výši celkem 28 119 Kč měsíčně, má i jinou zápůjčku, a jeho celkové výdaje jsou ve výši 14 300 Kč (z toho 2 500 Kč na splátky u právní předchůdkyně žalobkyně, 6 800 Kč na jiné splátky, a 5 000 Kč na ostatní výdaje). Ke své žádosti žalovaný doložil živnostenský list a daňové přiznání z roku 2017 (důkaz: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Právní předchůdkyně žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , tel. číslo, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši 27 000 Kč získal žalovaný při podpisu dohody (důkaz: Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , tel. číslo, ). Žalovaný vrátil žalobkyni celkem 42 775 Kč (důkaz: tabulka výpočtu smluvní pokuty). Právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla dne , datum, s účinností ke dni , datum, pohledávku z titulu řádně neuhrazené Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , tel. číslo, na žalobkyni (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ).5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , tel. číslo, , kdy dle této dohody se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a dokládaných příjmů, z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil 42 775 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla s účinností ke dni , datum, pohledávku z titulu řádně neuhrazené Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , tel. číslo, na žalobkyni.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o zápůjčce, která ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelským úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minim