14 C 81/2023-23 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 194,44 Kč, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, a to na základě žaloby podané u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] se zohledněním částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum]. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání. Závěr o skutkovém stavu je následující: Žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], bez řádného posuzování její úvěruschopnosti smlouvu, dle které jí bylo nabídnuto poskytnutí částky až do výše 4 000 Kč, a následně jí byla poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč, kterou měla vrátit společně s úroky do [datum], avšak nevrátila ničeho, a to ani poté, co pohledávka vůči ní byla postoupena na žalobkyni, která žalovanou vyzývala k úhradě upomínkami ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok], a [datum]. Právní posouzení je následující: Soud zjištěný skutkový stav nemohl bez dalšího pouze podřadit pod ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, neboť v daném případě nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a proto dle § 87 téhož zákona ve spojení s § 2991 o. z. musí soud konstatovat, že sjednaná smlouva je neplatná a žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby jí žalovaná uhradila částku 4 000 Kč (výrok I.). K úhradě částky přiznané žalobkyni byla žalované poskytnuta lhůta 3 dnů, když možnosti žalované (k úhradě dlužné částky) nebyly pro její pasivitu soudem zjištěny. Co se týče zákonného úroku z prodlení, tak žalovaná se ještě nedostala do prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy o úvěru soud dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud určuje novou splatnost pro vrácení jistiny (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022), a proto nelze nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni přiznat. Dále nelze žalobkyni přiznat ani právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť výše těchto nákladů reálně nebyla soudu doložena (soudu bylo doložené pouze položkové vyčíslení těchto nákladů bez dokladů o reálném vydání částek na tyto položky) a proto soud nemohl ani tyto náklady žalobkyni přiznat (výrok II.). Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 5 363,08 Kč (4 000 Kč + 517,64 Kč 194,44 Kč + 651 Kč), představující 100 %, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 000 Kč odpovídající 74,58 % a neúspěšná co do částky 1 363,08 Kč odpovídající 25,42 %; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 49,16 % výše jejích nákladů. Náklady žalobkyně tvoří odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu činí 200 Kč za jeden úkon právní služby, tedy v daném případě za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) celkem 600 Kč, dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 1 489 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 49,16 %, která náleží žalobkyni, činí 732 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 732 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř (výrok III.).