14 C 90/2022-16 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou ze dne 11. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, smluvním úrokem 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, částky 1 563 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč, a částky 1 420 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla připsána na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem, kdy měl celkově žalobkyni vrátit 37 500 Kč ve 25měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy každého 20. dne daného měsíce, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 3. 2022. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, a tím se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 30 000 Kč. Žalobce kromě částky 30 000 Kč požaduje také úroky ve výši 1 563 Kč, 300 Kč jako dluh na účelně vynaložených nákladech spojených s vymáháním pohledávky (poplatek za tři zaslané upomínky), smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč za opožděné splátky, a smluvní pokutu ve výši 1 420 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ode dne 27. 5. 2022 do 10. 7. 2022 ze zesplatněné částky). 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že podstatným byl jeho příjem, jenž byl dostačující k řádnému splácení úvěru. 3. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací], kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaný osobně nepřevzal. 5. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil. 6. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, která měla být sjednána jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně ze dne 9. 7. 2022 se podává, že dne [datum] byla zaslána žalovanému částka ve výši 27 500 Kč a současně byla zaslána částka ve výši 2 500 Kč zprostředkovateli úvěru. Součástí výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo také čestné prohlášení o závazcích spotřebitele a o příjmech a výdajích spotřebitele. Z těchto čestných prohlášení se podává, že žalovaný je svobodný, má měsíční příjem ve výši 14 276 Kč, nemá žádné závazky a jeho jediným výdajem jsou náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 24. 2. 2022 se podává, že žalobkyně počítala při posuzování úvěruschopnosti, že průměrný měsíční příjem žalovaného je 12 300 Kč a jeho výdaje pouze 2 000 Kč, z čehož vyšel rozdíl 12 000 Kč, který má zůstávat žalovanému. Dále bylo v tomto posouzení uvedeno, že nezabavitelné minimum žalovaného činí 6 324 Kč, jeho životní minimum je ve výši 3 860 Kč a normativní náklady na bydlení jsou ve výši 5 626 Kč. Žalobkyně měla doloženo od žalovaného čestné prohlášení jeho rodičů, z kterého vyplývá, že přispívá rodičům na bydlení částkou 2 000 Kč měsíčně, a dále výplatní pásky za měsíc 11/2021 a 12/2021. Kromě toho žalobkyně žalovaného prolustrovala v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 5. 2022, odeslaného dle podacího lístku žalovanému doporučeně téhož dne, vzal soud za prokázané zesplatnění celého dluhu a výzvu adresovanou žalovanému k plnění tohoto zesplatněného dluhu v celkové výši 33 360 Kč, kdy dlužná částka měla být žalovaným uhrazena nejpozději do deseti dnů od zaslání výzvy k plnění, tedy do dne 5. 6. 2022. 7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/20