16 C 203/2023-28 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 27 748,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 24 410,06 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 182 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala úrok z úvěru ve výši 4 210,25 Kč do [datum] a zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 878,06 Kč. Celkově včetně kapitalizovaného příslušenství pohledávky se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 836,37 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum], z úvěrových podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, ze splátkového kalendáře úvěru, z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, z karty klienta – žalovaného, z výzvy ke splacení celého úvěru včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou a z předžalobní výzvy k plnění včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru pod [číslo] na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč. Roční úroková sazba byla z sjednána ve výši 26,28 %. Výše prvního čerpání úvěru představovala částku 16 989 Kč za účelem zakoupení zboží [značka automobilu] [anonymizována dvě slova]. Tento úvěr byl žalovaný povinen splatit ve 12 splátkách po 1 493 Kč. Roční úroková sazba představovala 9,27 % ročně. V případě nesplácení úvěru představovaly účelně vynaložené náklady částku 100 Kč za měsíc vymáhání. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 500 Kč za každou dlužnou splátku. Dále byla sjednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a úhrady za pojištění, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, bydlel u rodičů a neměl žádné děti. Uvedl, že je podnikatelem a jeho měsíční výše příjmů činí 43 000 Kč. Příjem partnera měl představovat 25 000 Kč. Splátky jiným společnostem představovaly 65 000 Kč. Z externích registrů k osobě žalovaného [příjmení], NRKI, MVČR, JAP – půjčka, ISIR a centrální evidence exekucí nebyly zjištěny žádné negativní informace k osobě žalovaného. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný 5 existujících závazků, 2 splátkové, 1 nesplátkový a 2 závazky z kreditních karet. U splátkových závazků činily měsíční splátky 7 383 Kč a zbývající částka k zaplacení představovala 351 978 Kč. U nesplátkových závazků byl úvěrový rámec 1 000 Kč a využitá částka 1 036 Kč. V případě kreditních karet pak činil úvěrový rámec 15 000 Kč, zbývající částka 16 544 Kč, nesplacená částka po splatnosti představovala 1 250 Kč. V případě příjmu žalovaného jako osoby samostatně výdělečně činné nebyly doloženy žádné listiny, které by ověřily tento příjem. Pokud se týká výdajů žalovaného, tyto žalobkyně posoudila na základě obecných a statistických informací, faktické výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány. Žalovaný na předmětný dluh uhradil částku 33 011 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného platit předmětný závazek po sjednanou dobu v dostatečném rozsahu. Z předložených důkazů vyplynulo, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, bezdětný a bydlel u rodičů. V potvrzení o prověření bonity klienta je uvedeno, že žalovaný je podnikatel, ve smlouvě je naopak uvedeno, že žalovaný je zaměstnán od srpna 2020 s čistým měsíčním příjmem ve výši 43 000 Kč. Tento rozpor nebyl žádným způsobem věřitelem objasněn a příjem žalovaného nebyl nijak doložen. Žádným způsobem nebyly upřesněny ani ověřeny měsíční výdaje domácnosti žalovaného. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl již 5 dalších závazků s celkovou výší nezapl