16 C 212/2023-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 49 966,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 49 423 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 575 Kč, smluvní pokutu ve výši 749 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 223,42 Kč a smluvní pokutu ve výši 543,65 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru, požadovala žalobkyně zaplacení 15% zákonného úroku z prodlení z částky 49 423 Kč od [datum] do zaplacení. Celková částka v kapitalizované výši, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala, představovala ke dni podání žaloby 62 132,07 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Před rozhodnutím soudu ve věci samé žalobkyně vzala žalobu částečně zpět do částky 12 268,65 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 725 Kč a smluvní pokutu ve výši 543,65 Kč. K částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyně přistoupila poté, kdy byla soudem vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů týkajících se posouzení a prověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, hradit poskytnutý úvěr. Žalobkyně se nadále domáhala zaplacení částky ve výši 49 423 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 223,42 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč společně s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 49 423 Kč od [datum] do zaplacení. 5. Soud řízení ve výroku I. rozsudku zastavil do částky 12 268,65 Kč v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 - 4 o. s. ř. 6. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným ke dni [datum] na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno písemnou formu. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně o převedení finanční částky na účet žalovaného, z upomínky žalobkyně, z dopisu s návrhem na mimosoudní řešení sporu ze dne [datum] a z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], [IČO], a žalovaným byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] pod [číslo] smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný uhradit v 35 splátkách po 2 979,79 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 57,69 % ročně. Žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, zda právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného hradit předmětné splátky řádně a včas. Žalovaný fakticky obdržel částku 50 000 Kč a na úhradu této částky zaplatil 2 988 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprokázala, zda a v jakém rozsahu právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného platit předmětný závazek řádně a včas po sjednanou dobu. Za této situace lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaný fakticky uhradil částku 2 988 Kč, soud žalobkyni přiznal rozdíl těchto částek, tedy 47 012 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 223,42 Kč, celkem 47 235,42 Kč. Do zbývajícího nároku byla žaloba částečně zamítnuta, přičemž se jednalo o část jistiny ve výši 2 411 Kč s příslušenstvím a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu