ECLI: ECLI:CZ:OSBU:2023:18.C.215.2023.1 Datum: 2023-12-13 Předmět: 3.840 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", ["peněžité plnění""prodlení věřitele""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 3.840 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 202 (99/1963 Sb.), § 101 (99/1963 Sb.).
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 17. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.840 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 9. 2022 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč, se splatností do 29. 9. 2022 Smlouvou byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, čemuž odpovídá částka 60 Kč denně a celkový poplatek na dobu poskytnutí úvěru pak činil 840 Kč. Předmětem žaloby je tak jistina úvěru ve výši 3.000 Kč a poplatek za čerpání ve výši 840 Kč, když žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nezaplatil. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet. Přes předžalobní upomínku ze dne 21. 1. 2023 žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
3. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí do datové schránky dne 27. 11. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.
4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru, z potvrzení o provedené platbě, z verifikační platby, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně jako společnost a žalovaný jako klient uzavřeli dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které se společnost zavázala poskytnout klientovi úvěr za podmínek stanovených smlouvou a klient se zavázal společnosti vrátit úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Smluvní strany se dohodly na úvěru v částce 3.000 Kč v trvání 14 dnů ode dne čerpání úvěru, a to za poplatek ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Konečné datum splatnosti tak dle smlouvy mělo nastat dne 29. 9. 2022. Z obsahu úvěrové smlouvy dále plyne, že klient je podnikatelem – fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce počítanou ke dni uzavření smlouvy. Úvěr byl zároveň poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný verifikoval svůj účet zasláním částky 1 Kč a na tentýž účet pak byl žalovanému vyplacen úvěr, včetně této verifikační platby v částce 3.001 Kč dne 16. 9. 2022. Dopisem ze dne 21. 1. 2023, odeslaným téhož dne na adresu sídla žalovaného, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 10.960,80 Kč od 3 dnů a zároveň k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 7.647,20 Kč s upozorněním na soudní řešení věci.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v dohodnuté 14denní lhůtě do 29. 9. 2022, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně. V daném případě se nejednalo o úvěr spotřebitelský, když je výslovně smlouva nazvána smlouvou o podnikatelském úvěru a současně i v odstavci týkajícím se předmětu smlouvy je smluvními stranami proklamováno financování podnikatelských potřeb klienta. Soud se z tohoto důvodu nezabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když tento není spotřebitelem v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný nedodržel základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu, a sice ve lhůtě splatnosti nevrátil úvěr, včetně sjednaného poplatku a dnem následujícím po splatnosti se tak ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a od 30. 9. 2022 je tak povinen hradit úrok z prodlení, který v okamžiku prodlení činil 15 % ročně, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Kromě jistiny je žalovaný povinen zaplatit taky sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, když toto ujednání je projevem smluvní volnosti mezi účastníky, z nichž ani jeden není spotřebitelem, přičemž soud shledal výpočet tohoto poplatku správným.
9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení celkem činí 1.489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.