214 C 3/2023-25 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 1. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 480 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] a smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Zmíněné smlouvy o půjčkách žalovaný řádně neuhradil a nehradil na ně ničeho ani po předžalobní výzvě ze dne 10. 11. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu žalovaný nepřevzal. 3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], z výpisů z bankovního účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet] za období od 26. 1. 2020 do 26. 2. 2020 a za období od 27. 2. 2020 do 26. 3. 2020, z předžalobní upomínky ze dne 10. 11. 2022 včetně doručenky, soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 180 000 Kč, a to zasláním na účet matky žalovaného (který byl platebním místem) s tím, že žalovaný se zavázal částku vrátit do 30. 4. 2020. Dále dne [datum] žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 300 000 Kč, a to zasláním na účet matky žalovaného (který byl platebním místem) s tím, že žalovaný se zavázal částku vrátit do 30. 4. 2020. Podpisy žalovaného na smlouvách byly úředně ověřeny a zaslání peněz bylo prokázáno výpisy z účtu žalobce. K vrácení půjčených peněžních prostředků byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 10. 11. 2022. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V dané věci soud posoudil smlouvy jako smlouvy o zápůjčce dle výše citovaného § 2390 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že finanční prostředky byly zapůjčeny žalovanému. Žalovaný byl proto povinen tyto prostředky žalobci vrátit, a to nejpozději k datu splatnosti zápůjčky, kterým byl den 30. 4. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv plnil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, které žalobci náleží od 1. 5. 2020 (tj. ode dne následujícího po splatnosti jistin obou zápůjčcek) do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve sporu zcela úspěšný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobce. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 24 000 Kč, jehož výše byla určena dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 10 220 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobce učinil v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva, sepis žaloby), kdy však jeden z úkonů (výzva dle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) se počítá pro posouzení odměny pouze za polovinu běžné odměny za úkon, proto odměna činí celkem 25 550 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznán i režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a celková výše režijních paušálů tak činí 900 Kč. Jelikož právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobci z odměny za právní zastoupení a režijních paušálů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 5 554,5 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobce v částce 56 004,5 Kč. Jelikož žalobce, kterému byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu advokátovi. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř..