8 C 125/2023-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 23. 11. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23.637,53 Kč s příslušenstvím z titulu dne [datum] uzavřené smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] (smlouvy o úvěru) mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu 22.972,53 Kč, smluvní úrok 2.470,78 Kč, poplatky ve výši 665 Kč, běžící smluvní úrok 23,99 % ročně z jistiny a běžící zákonný úrok z jistiny od 3. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že daná pohledávka přešla na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty [anonymizováno] [číslo], smlouva ze dne [datum]). V úvěrové smlouvě byla sjednána výše povinné minimální splátky 3,2 % z celkové dlužné částky. Požadovaný úvěrový limit 23.000 Kč, úroková sazba 23,99 % ročně, RPSN 26,72 % ročně (smlouva, předsmluvní informace – formulář). 4. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, právní předchůdce žalobce tvrdil, že prozkoumal bankovní a nebankovní registry a provedl kontrolu veřejných databází (vyjádření právního předchůdce žalobkyně – protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále žalobkyně předložila soudu formulář – údaje klienta, ze kterého vyplývá, že žalovaný je fyzická osoba spotřebitel (údaje klienta z 9. 4. 2019). 5. Výzvou z 19. 5. 2022 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu a sdělil okamžitou splatnost kreditní karty splatnou ke dni 17. 5. 2022. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu 26.108,31 Kč (výzva k úhradě – okamžitá splatnost kreditní karty z 19. 5. 2022). Žalovaný na daný případ uhradil částku ve výši 86.679,23 Kč (tvrzení žalobkyně). Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný vyčerpal částku ve výši 112.787,54 Kč a odkázala na předložený výpis. Soud provedl k důkazu předložený souhrnný výpis z účtu kreditní karty, ze kterého vyplývá, že žalovaný čerpal pouze částku ve výši 88.346,80 Kč. Ve zbývající části, co do žalobkyní tvrzené částky ve výši 112.787,54 Kč, žalobkyně neprokázala své tvrzení o čerpání úvěru žalovaným. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením z 13. 11. 2023, aby toto tvrzení prokázala. Žalobkyně poukázala na již předložený výpis z účtu kreditní karty. Pakliže se žalobkyně nedostavila na nařízené jednání soudu dne 18. 12. 2023, nemohla být poučena soudem dle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k nutnosti prokázat toto tvrzení a v tomto směru neunesla břemeno důkazní a je tak částečně v tomto sporu z tohoto důvodu neúspěšná. 6. Daný případ posoudil soud dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, když bylo prokázáno, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem ve formě spotřebitelského úvěru, a proto bylo dále nutno posuzovat tento případ dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 odst. 1 cit. zákona je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a může poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost dané smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 cit. zákona, ke které přihlédne soud i bez návrhu. V daném případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (a vyplývá to i z prohlášení banky) posouzením informací poskytnutých od spotřebitele a dále prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Už z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že její právní předchůdce nezkoumal řádně úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Za odbornou péči nelze považovat pouze spoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a kontrolou žadatele v interních a veřejných registrech. Je tedy zřejmé, že v daném případě nebyla zkoumána aktivní a pasivní stránka majetkových poměrů dlužníka a tato nebyla prověřována. Byly pouze zohledněny údaje získané od žadatele o úvěr a údaje zřejmě z veřejných registrů. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému – spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, a proto soud dovodil podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k její neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal částku ve výši 88.346,80 Kč, ze které byly odečteny platby žalovaného ve výši 86.679,33 Kč. Žalobkyni byla tedy přiznána zbývající částka ve výši 1.667,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly, a proto soud žalobu ve zbývající části zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 obč. zákoníku a nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, když z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v dané věci neučinil žádný úkon a současně žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval,