8 C 157/2023-16 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 4.000 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru, na základě které byla tato částka vyplacena žalovanému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a následně s žalobkyní. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne [datum] částku ve výši 4.000 Kč na bankovní účet žalovaného (potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 1. 2020, smlouva o úvěru). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 13. 8. 2022 (výzva). 5. S ohledem na tvrzení uvedená v žalobě týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když vycházela pouze z veřejně dostupných databází. Soud s ohledem na ustanovení § 86 odst. 2 věta 1. a § 87 odst. 1 věta 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud bez návrhu dle ustanovení § 87 odst. 1 věta 2. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalovaný nárok posoudil soud v režimu ustanovení v § 2993 obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a přiznal žalobkyni částku ve výši 4.000 Kč odpovídající poskytnuté jistině, kterou žalobou požadovala. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně ve věci. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21 % DPH podle § 137 občanského soudního řádů. Náklady řízení představují celkem částku ve výši 1.489 Kč a jsou splatné k rukám právní zástupkyně žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.