8 C 3/2023-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18.355,54 Kč s příslušenstvím. Požadovala úhradu částky 1.608 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 26. 6. 2014 z titulu smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a žalovaným. Dále požadovala žalobou uhradit částku ve výši 16.747,54 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od 30. 1. 2015 do zaplacení, a to z titulu smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi uvedeným právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jako právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] nazvaná jako smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel v hotovosti částku 6.000 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky 1.200 Kč, obchodní úrok 546 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 1.800 Kč. Bylo sjednáno 43týdenních splátek po 222 Kč (uvedená smlouva). Na daný obchodní případ žalovaný uhradil částku ve výši 7.938 Kč (tvrzení žalobkyně). Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] nazvanou jako smlouva o zápůjčce. Žalovaný čerpal v hotovosti 15.000 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky 3.000 Kč, obchodní úrok 2.100 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč (uvedená smlouva). Na tento obchodní případ uhradil žalovaný celkem 7.200 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek. 5. Po právní stránce posoudil soud obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textů obou úvěrových smluv. Z textů smluv bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Proto soud na daný případ aplikoval i ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pod sankcí absolutní neplatnosti sjednávané smlouvy. V daném případě byla žalobkyně vyzvána usnesením soudu z 18. 1. 2023 k doplnění tvrzení, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil před uzavřením obou předmětných smluv schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 zákona č. 145/2005 Sb. Žalobkyně sdělila v podání ze dne 26. 1. 2023, že právní předchůdce postupoval na základě informací získaných od žalovaného a informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále uvedl, že tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Ve světle citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil soud, že v daném případě nepostupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když nezjišťoval dostatečně řádně příjmy a výdaje žalovaného a tyto neprověřil. Vycházel především z údajů získaných od žalovaného a zřejmě z údajů ve veřejných registrech. Tento postup pak nebyl v souladu s citovaným § 9 odst. 1 citovaného zákona a soud proto dovodil absolutní neplatnost obou uvedených smluv. Vzhledem k tomu, že uvedené smlouvy jsou absolutně neplatné, je nutno postupovat podle § 2993 a posoudit nárok uplatněný žalobou jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Co se týká smlouvy [číslo] tak žalovaný čerpal jistinu 6.000 Kč a uhradil částku ve výši 7.938 Kč a proto z této smlouvy žalobkyni ničeho nedluží. Co se týká smlouvy [číslo] žalovaný čerpal částku ve výši 15.000 Kč a uhradil žalobkyni 7.200 Kč, proto žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky ve výši 7.800 Kč. Současně byl přiznán nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba posouzena s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná a byla zamítnuta. 6. Co se týká náhrady nákladů řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy dovodil procesní úspěch žalovaného ve věci. Žalovanému pak nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, když tento žádnou nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.