8 C 308/2022-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.955 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené účastníky prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum]. Žalobkyně uváděla, že žalovanému poskytla částku ve výši 5.000 Kč. Žalovaný provedl úhradu celkem ve výši 8.932 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit částku ve výši 1.955 Kč spočívající v poskytnuté jistině 5.000 Kč + poplatku za čerpání úvěru ve výši 1.000 Kč + účtované úroky 4.403 Kč + účelně vynaložené náklady 484 Kč, ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 8.932 Kč, tedy celkem částku ve výši 1.955 Kč. 2. Žalobkyně v podání ze dne 6. 3. 2023 sdělila soudu, že žalovaný po podání žaloby uhradil částku ve výši 1.642 Kč a do této částky vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S ohledem na učiněné částečné zpětvzetí žaloby soud ve výroku I. rozsudku řízení co do částky 1.642 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení od 1. 4. 2022 do zaplacení, zastavil, dle ustanovení § 96 občanského soudního řádu. Předmětem řízení pak zůstala žaloba na zaplacení částky ve výši 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní, zjistil skutkový stav věci a má za prokázané, že na základě elektronicky uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5.000 Kč (výpis z účtu). Dále byl sjednán nárok žalobkyně požadovat poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, tedy celkem 1.000 Kč. V článku 6.1 a následující smlouvy, bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit z dlužné částky úrok 20 % měsíčně a pokud se stane dluh splatným, je povinen zaplatit úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Celková výše úroku je tvořena součtem jednotlivých částí úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru. V článku 6.6 smlouvy bylo sjednáno pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc (text předložené smlouvy). Žalovaný uhradil na daný případ celkem částku ve výši 8.932 Kč (tvrzení žalobkyně). 5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. K prokázání tohoto tvrzení žalobkyně doložila jednu výplatní pásku. Dokument, nazvaný jako výplatní páska, není potvrzen žádnou osobou, je na něm uvedeno, že je za 9-2021, čistá mzda 31.663 Kč. Není zde uveden název a adresa zaměstnavatele (uvedený doklad). 6. Žalobkyně se nedostavila na nařízené jednání k soudu dne 16. 3. 2023 a nemohla tak být soudem poučena o nutnosti označit či předložit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele postupovala v rozporu s § 86 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když se nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je pouze odkázáno na jednu předloženou výplatní pásku a lustraci ve veřejných registrech. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že případně byla provedena lustrace žalovaného s negativním výsledkem ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobkyně tak poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, a proto soud dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy (i s odkazem na § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru). 7. S ohledem na výše uvedené a na neplatnost smlouvy jsou si strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný pak žalobkyni vrátil veškeré poskytnuté plnění, a proto byla podaná žaloba v celém rozsahu posouzena jako nedůvodná a co do zbývajícího předmětu řízení (po částečném zastavení řízení) byla zamítnuta. 8. Co se týká náhrady nákladů řízení, postupoval soud dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměr úspěchu účastníků ve věci. Co se týká částečného zastavení řízení, tak zavinění zastavení řízení soud shledal na straně žalovaného, když žalobkyně vzala žalobu zpět s ohledem na částečné úhrady učiněné žalovaným až po podání žaloby (dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu). V tomto rozsahu pak soud vypočetl úspěch žalobkyně ve věci včetně toho, že kapitalizoval příslušenství do data vyhlášení rozsudku, což představuje 88 % úspěchu. Na straně žalovaného pak soud dovodil úspěch co do zamítavého výroku II. a opět kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a vypočetl 12 % úspěchu. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 76 % a tomu odpovídající přiznaná náhrada nákladů ve výši 1.132 Kč (100 % náhrady nákladů řízení by představovala částka 1.489 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Odměna podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu). K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.