9 C 69/2022-72 — Okresní soud v Bruntále

1. V žalobě podané dne [datum] žalobce uvedl, že mu [název soudu] usnesením č. j. [číslo jednací] uložil, aby podal proti žalovaným žalobu na určení, že je účastníkem řízení o pozůstalosti vedeného Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka], a to jako dědic zůstavitele ze zákona. Toto řízení je vedeno o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelém [datum]. [příjmení] je synem zůstavitele, žalovaní jsou sestrou, neteří a synovci a považují se za závětní dědice. [příjmení] je tedy veden o platnost a případně výklad holografní závěti zůstavitele. Závěť ze dne [datum] je napsána na kousku papíru vytrženém ze školního sešitu a obsahuje pouze strohý text:„ [anonymizováno] na [anonymizováno] na motorce s [příjmení]. Kdyby se mi něco stalo, všechno odkazuji své sestře [celé jméno žalované] a jejím dětem.“ Zůstavitel ji sepsal ve svých 46 letech, kdy ještě člověk běžně nebilancuje a závěť nesepisuje. Z obsahu listiny a její formy je patrné, že šlo o žert nebo nadsázku a závěť je z toho důvodu neplatná pro nedostatek vážnosti vůle. Pokud by tomu tak nebylo, pak se podle logického výkladu obsahu závěti jedná o vůli podmíněnou případným úmrtím v daný den při konkrétní činnosti. Zůstavitel však zemřel až více než čtvrt století od sepsání listiny a proto nedošlo ke splnění dané podmínky. Jelikož se nejedná o podmínku nepřípustnou ani nemožnou a podmínku nelze ani považovat za pouhé vyjádření podnětu k sepsání závěti, je nutné k ní přihlédnout. To, že listina nepředstavuje závěť, kterou by zůstavitel mínil ve všeobecnosti povolat 1. žalovanou a její děti za své dědice, vyplývá i z jeho následného chování, protože o tomto svém záměru nikoho z rodiny neinformoval a závěť 1. žalované nebo jejím dětem nepředal. Pokud by zůstavitel opravdu chtěl svou sestru a její děti povolat za dědice, jako dlouholetý funkcionář národního výboru by to určitě učinil jiným, pochybnosti nevzbuzujícím způsobem. 2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že k řešení sporu, zda předmětná závěť je podmíněným právním úkonem nebo zda text uvedený v závěti vyjadřuje pouhý podnět k pořízení závěti, by postačovalo právní posouzení již v pozůstalostním řízení. Až spor, zda předmětná závěť byla míněna vážně, musel být řešen ve sporném řízení. Žalobce však žádnými relevantními důkazy tvrzení o nevážnosti vůle neprokázal. Naopak žalovaní tvrdí, že zůstavitelova vůle byla vážná a text„ [anonymizováno] na [anonymizováno] na motorce s [příjmení]“ je pouhým podnětem k pořízení závěti. K posouzení obsahu skutečné vůle pisatele závěti, jsou-li o ní pochybnosti, je třeba zjišťovat kromě slovního výkladu textu také všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle učiněn a z toho dovodit skutečnou vůli zůstavitele. V této souvislosti jednou z rozhodujících okolností byl dlouhodobý negativní vztah žalobce k zůstaviteli, který se táhl od rozvodu manželství rodičů žalobce roku 1984. Další rozhodující okolností je to, že dne [datum] na oslavě narozenin matky zůstavitele a 1. žalované, při odchodu z této oslavy, zůstavitel pronesl větu:„ [jméno], [jméno] nebude dědit nic, všechno dostaneš ty a tvoje děti.“ Zůstavitel zopakoval svůj záměr i při dalších rodinných setkáních například v roce 2006. To, že zůstavitel zamýšlel odkázat svou pozůstalost žalovaným, výslovně potvrdila také svědkyně [jméno] [příjmení] Tyto skutečnosti potvrzují, že závěť obsahuje pravou vůli zůstavitele. S ohledem na negativní chování žalobce vůči zůstaviteli neměl zůstavitel potřebu svou závěť změnit, odvolat či zničit a z toho logicky vyplývá, že závěť je platná. 3. Soud provedl dále popsané dokazování a při jeho hodnocení postupoval podle § 132 občanského soudního řádu, podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 4. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobci bylo tímto usnesením podle § 1673 občanského zákoníku a § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podal u Okresního soudu v Bruntále proti žalovaným, jako dědicům ze závěti, žalobu na určení, že je účastníkem řízení o pozůstalosti vedeného u Okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] jako dědic zůstavitele na základě zákona. V odůvodnění usnesení se uvádí, že soud žalobce odkázal na sporné řízení za situace, kdy řešení sporu o dědické právo závisí na posouzení skutkových okolností, a to jako účastníka, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší podle [číslo] zákona o zvláštních řízeních soudních, podle kterého se pokládá za slabší dědické právo, u něhož je titulem dědění ze zákona. Usnesení nabylo právní moci [datum] 5. Z dědického spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že je v jeho rámci projednáváno dědictví po [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], který zemřel dne [datum]. 6. Ze závěti soud zjistil, že je datována [datum], je rukou napsána na stránce linkovaného sešitu, obsahuje text:„ [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] s [příjmení]. Kdyby se mi něco stalo, všechno odkazuji své sestře [celé jméno žalované] a jejím dětem.“ a podpis [jméno] [příjmení]. 7. Pravost listiny nebyla účastníky zpochybněna. 8. Z dotazníku ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne byl zůstavitel přijat do [anonymizováno] léčebny v [obec]. Předtím byl od [datum] v nemocnici v [obec]. 9. Z korespondence předložené žalovanými soud zjistil, že 1. žalovaná napsala žalobci pět dopisů, datovaných [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. V těchto dopisech 1. žalovaná popisuje zdravotní stav zůstavitele jako velmi špatný, uvádí, že je zůstavitel od [datum] v domově důchodců, který je nutné platit, nezbývají mu proto finance na placení bytu, se kterým bude nutno nějak naložit, uvádí, že musela požádat o opatrovnictví. V dopisech se opakuje, že zůstavitel se o žalobce staral, alespoň finančně, hodně se nadřel, žalobce by se o něho měl začít zajímat, měl by ho pochopit a odpustit mu, a to přesto, že zůstavitel pil a jeho manželství s matkou žalobce se rozpadlo. 10. V dopisech ze dne [datum], [datum] a [datum] žalovaná píše o tom, že žalobce je přímý dědic zůstavitele, a píše například také, že je zvědavá, kdyby se se zůstavitelem něco stalo, zda žalobce bude i dále nevšímavý a nebude ho zajímat dědictví za prodaný byt. 11. Z podacích lístků soud zjistil, že 1. žalovaná tyto dopisy poslala žalobci doporučeně. 12. Z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že zůstavitel byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, jeho opatrovnicí byla jmenována 1. žalovaná. 13. Z protokolu u jednání před soudním komisařem ze dne [datum] soud zjistil, že 1. žalovaná zde uvedla, že nevěděla o existenci závěti, kterou našla až po smrti zůstavitele. Uvedla také, že zůstavitel nikdy nemluvil o závěti. Při návštěvě maminky v roce 2006 zůstavitel pronesl:„ [jméno], [jméno] nedostane nic, ty budeš dědit.“ 14. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] vypověděl, že do roku 1985 byl zůstavitel jen jeho strýcem, od roku 1985 byl jeho otčímem, protože žil sedm let s jeho matkou. Zůstavitel byl kvartální piják, vydržel být půl roku úplně střízlivý, potom pil i dva měsíce v kuse. Proč se rozpadlo jeho manželství s matkou žalobce, neví, byl tehdy ještě malý. Žalobce zůstavitele nenavštěvoval, ale několikrát se viděli u matky zůstavitele. [příjmení] žil se zůstavitelem v jedné domácnosti až do matčiny smrti v roce 1991. I poté byly mezi nimi dobré vztahy, navštěvovali se, a to i když byl zůstavitel v nemocnici. V domově důchodců ho ještě několikrát viděl, ale zůstavitel ho už nepoznával. Jeho syna [jméno] bral zůstavitel jako svého vnuka, pomáhal s péčí o něho. 15. Svědek dále vypověděl, že se před ním zůstavitel opakovaně vyjadřoval o tom, komu by chtěl po své smrti přenechat svůj majetek. Někdy říkal, že všechno dá [jméno], v jiném okamžiku říkal jasně, že byt bude žalobcův. [jméno] se narodil v roce 1997, zůstavitel s ním byl v pravidelném kontaktu asi do roku 2005, protože ho vyzvedával ze školky, tehdy o tom, že všechno nechá [jméno], mluvil hodně. [příjmení] zase mluvil o žalobci, když si z něho svědek utahoval, že byt bude přece od [jméno], odpověděl, že to bude tak nebo tak. Zmiňoval oba dva. Mluvíval takto opakovaně, a to i v době před nástupem do nemocnice. 16. Že by se před ním někdy zůstavitel zmínil o tom, že by chtěl majetek odkázat 1. žalované, svědek popřel. 17. Výpověď tohoto svědka soud posoudil jako zcela důvěryhodnou, protože svědek je osobou nezaujatou, na výsledku řízení nemá žádný osobní zájem a vypovídal jasně bez jakýchkoliv rozporů. 18. 1. žalovaná vypověděla, že se scházeli se zůstavitelem u jejich matky, zůstavitel jí tam vždycky říkal, že po něm bude dědit, protože v ní cítil zázemí. Mezi ž