18 C 307/2023-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 810 Kč se zákonným úrokem ve výši 98,80 Kč a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 77 Kč s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, na základě čehož ji vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence a tuto povinnost splnila dne 1. 5. 1995. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za srpen 2022 a dále za období listopadu 2022 až března 2023, tj. za 6 měsíců v celkové částce 810 Kč. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 7odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., z nichž odvozuje svůj nárok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, kterou však žalovaná ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně proto požadovala úrok z prodlení dle předpisu práva občanského, přičemž kapitalizovala tyto úroky ode dne prodlení s každou platbou poplatku do dne vyhotovení žaloby v celkové částce 98,80 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývají dle žalobkyně z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne , datum, uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, a společností , jméno FO, s. r. o.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.3. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena vhozením do domovní schránky dne 15. 1. 2024. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek.4. Z potvrzení o prohlášení poplatníka televizních poplatků, z výzvy ze dne 24. 5. 2023, včetně dokladu o doručení, z přehledu předpisů, z položkového rozpočtu a z výpočtu úroků soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaná se jako poplatník televizního poplatku přihlásila v květnu 1995. Výzvou ze dne 24. 5. 2023, která byla žalované vhozena do domovní schránky dne 13. 6. 2023, bylo žalované sděleno, že dluží na nezaplacených poplatcích k tomuto dni celkem 887 Kč, když tato částka zahrnuje i náklady za upomínání ve výši 77 Kč. Z detailního výpisu dluhu soud dále zjistil, že žalovaná v roce 2022 provedla pouze 9 úhrad měsíčních koncesionářských poplatků, která prováděla nepravidelně, když naposledy dne 10. 10. 2022 zaplatila 270 Kč, následně již nezaplatila ničeho, což platí i pro rok 2023. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 98,80 Kč vyplývá, že počátek úročení poplatků je vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce a konec úročení ke dni podání žaloby, tj. k 13. 10. 2023. Dle položkového rozpočtu činí poštovné za zaslání upomínky s dodejkou 75 Kč a cena za tisk a kompletaci 2,39 Kč.5. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí za zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukcí televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového a televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen televizní přijímač). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.6. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíčně výše televizního poplatku 135 Kč.7. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.8. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.9. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku a svou zákonnou povinnost si neplnila minimálně po období 6 měsíců roku 2022 a 2023, za které dluží celkem 810 Kč (6 měsíců x 135 Kč), neboť měsíční poplatek činí 135 Kč. V souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je koncesionářský poplatek splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 98,80 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 98,80 Kč.10. Soud však nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení částky 77 Kč vyplývající z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne , datum, . Tento nárok nemá oporu v zákoně č. 348/2005 Sb., který s jedinou sankcí pro případ prodlení, počítá výslovně toliko se zákonným úrokem z prodlení, ač by jej jinak bylo možno dovodit z ustanovení občanského zákoníku. Tento zákon ale zpřísňuje podmínky, za kterých může být soudem přiznán. Výslovnou zmínku o právu na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky však tento zákon nezmiňuje. Soud proto tento nárok musel zamítnout.11. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, když výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a sepis podání) a dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 126 Kč. Náklady řízení celkem činí 1.126 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.