19 C 312/2023-49 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zesplatněného úvěru podle smlouvy o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 25. 2. 2016 mezi UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a.s. a žalovaným s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Žalovaný překročil úvěrový limit, proto banka úvěr zesplatnila dne 1. 9. 2020. Dlužná částka je složena z jistiny ve výši 11 385,98 Kč, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 11 385, 98 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 385, 98 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, smlouvou ze dne 17. 12. 2021. Následně postupitel zanikl fúzí sloučení se společností žalobkyně ke dni 31. 10. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný uzavřel se společností UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a.s. dne 11. 5. 2015 smlouvu o vedení účtu. Dne 25. 2. 2016 byla uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč uvedeným v článku I. smlouvy (smlouva). Při prověřování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vycházel z historie účtu žalovaného za období od listopadu 2015, ze kterého je zřejmé, že na běžný účet žalovaného přicházely částky ve výši 8 100 Kč měsíčně představující příspěvek na dítě narozené 2015, rodičovský příspěvek. Jiné pravidelné příjmy žalovaný nevykázal. Z lustrace žalovaného v registru CCB vyplývá, že žalovaný byl povinen hradit spotřebitelský úvěr v neuhrazené výši 28 090 Kč s měsíční splátkou 2 755 Kč (výpis z účtu, registr CCB). Banka úvěr zesplatnila dopisem ze dne 1. 9. 2020 ke dni 7. 9. 2020, kdy celková výše debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného vykazovala částku 11 385,98 Kč (oznámení o zesplatnění, výpis z účtu). Za celkové trvání úvěrového vztahu banka vyúčtovala z debetního zůstatku celkem debetní úvěr ve výši 3 986,58 Kč a sankční úrok ve výši 2 286,74 Kč, které byly zohledněny v celkové výši debetu při zesplatnění úvěru (výpis z účtu). Pohledávka byla postoupena společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Společnost , právnická osoba, zanikla bez likvidace na základě fúze sloučením s nástupnickou společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a to s účinností ke dni 31. 10. 2022 (obchodní rejstřík).5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům.6. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný v době sjednání smlouvy o úvěru 25. 2. 2016 neměl dostatečný pravidelný příjem. Na účet žalovaného byly vypláceny pouze dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na dítě (r. 2015), rodičovský příspěvek, přičemž nebylo prokázáno, že rodičovský příspěvek byl příjmem žalovaného. V kladném případě by se tato skutečnost promítla i do výše nákladů žalovaného souvislosti s vyživovací povinností k nezletilému dítěti. Náklady žalovaného kromě splátky spotřebitelského úvěru ve výši 2 755 Kč měsíčně nebyly vůbec deklarovány či zohledněny. Z těchto skutkových zjištění je zcela zřejmé, že byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, poskytovatel úvěru však tyto pochybnosti nijak neprověřil či nevyvrátil. Proto podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný čerpal úvěr po dobu od 25. 2. 2016 do 1. 9. 2020, přičemž konečná výše debetního zůstatku činila částku 11 385,98 Kč. Za celé období byly žalovanému vyúčtovány debetní úroky ve výši 3 986,58 Kč a sankční úroky ve výši 2 286,74 Kč. Soud výši bezdůvodného obohacení stanovil jako rozdíl mezi debetním zůstatkem účtu ke dni zesplatnění úvěru a výší úroků debetních a sankčních vyúčtovaných za dobu trvání úvěru, který činí 5 112,66 Kč. Dle § 1970 občanského zákoníku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013, Anonymizováno, Sb. od 8. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována z důvodu nabytí pohledávky postoupením dle § 1879 občanského zákoníku a právním nástupnictví po postupníkovi na základě fúze sloučením do nástupnické společnosti dle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl.10. Dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému účelné náklady nevznikly.