38 C 3/2024-44 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s tím, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru na částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru od , Anonymizováno, se stavebním spořením dne , datum, ve výši , částka, na financování bytových potřeb se splatností ve splátkách po , částka, (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil na úvěr dle výpisu z účtu celkem , částka, . , právnická osoba, sdělila, že hodnotila žádost žalovaného na základě příjmu , částka, , v žádosti uvedl, že je svobodný, výdaje stanovila na základě statistických údajů na , částka, . V době poskytnutí úvěru měl žalovaný úvěr u , Anonymizováno, ve výši , částka, ze dne , datum, se splátkou , částka, , revolvingový úvěr ve výši , částka, (peníze na klik), kontokorentní úvěr do výše , částka, a spotřebitelský úvěr v jiné bance ve výši , částka, a kreditní kartu s limitem , částka, a disponibilní zdroje byly stanoveny na částku , částka, na základě ekonomického modelu (sdělení, posouzení úvěruschopnosti). Z obsahu rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a výpisu z účtu v tomto řízení obsaženém, soud zjistil, že žalovaný byl v lednu , Anonymizováno, v mínusu , částka, , na účet byl vyplacen rodičovský příspěvek , částka, , mzda ve výši , částka, , platba od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, , odešla z účtu platba splátky pro , právnická osoba, ve výši , částka, , v únoru , Anonymizováno, byl zůstatek na účtu mínus , částka, , na účet přišla mzda , částka, , rodičovský příspěvek, odešla platba úvěru a pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, platba ve výši , právnická osoba, Kč. V březnu 2018 byl počáteční zůstatek na účtu mínus , částka, , na účet přišla platba ze zahraničí , částka, , rodičovský příspěvek a mzda , částka, , odešla splátka úvěru a platba pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , částka, , v dubnu , Anonymizováno, byl počátek na účtu mínus , částka, , přišla na účet platba ze zahraničí , částka, , rodičovský příspěvek a mzda , částka, , odešla splátka úvěru a platba pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, Kč. V květnu 2018 byl počátek na účtu , částka, , na účet byla připsána platba ze zahraničí , částka, a , částka, , rodičovský příspěvek a mzda , částka, , odešla splátka úvěru a platba pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , částka, . V červnu 2018 činil počáteční zůstatek na účtu mínus , částka, , na účet byla připsána platba ze zahraničí , částka, , rodičovský příspěvek a mzda , částka, , odešla splátka úvěru, na účet byla vyplacena částka , částka, , právnická osoba, jako peníze na klik a částka , částka, a odešel pro , právnická osoba, poplatek , částka, . , právnická osoba, vyzvala žalovaného k úhradě do , datum, s upozorněním na zesplatnění celého úvěru po tomto datu (výzva).4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Předchůdkyně žalobkyně je jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud vyzval žalobkyni k vyjádření se ke způsobu posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně se ke konkrétnímu způsobu, jak posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, nevyjádřila, neboť měla za to, že v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je upravena neplatnost relativní a žalovaný žádnou námitku neplatnosti nevznesl.10. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.14. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/11 EHS zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C-240/98 , jméno FO, Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C-243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.15. Věřitel řádně nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku. Přitom ze samotného výpisu z účtu plyne, že žalovaný neměl na účtu dostatečné finanční prostředky na pokrytí svých závazků, měl celou řadu závazků poskytnutých , právnická osoba, v krátkém období a měl i závazky mimo tuto banku. , právnická osoba, pak byla bankou, která vedla běžný účet žalovaného a o jeho příjmech i výdajích a pohybech na účtu měla dostatečný přehled a měla tedy vědět, že žalovaného příjem nedostačuje na úhradu všech nákladů a závazků.16. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z příjmu žalovaného a statistických modelů, pokud je mu znám z jeho činnosti faktický st