8 C 100/2024-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , právnická osoba, . a žalovanou. Žalobkyně požadovala poskytnutou jistinu ve výši 2.000 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , právnická osoba, . poskytla žalované částku ve výši 2.000 Kč dne , datum, na bankovní účet žalované dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s uvedením bankovního účtu žalované, potvrzení , právnická osoba, ze dne 18. 12. 2023 včetně platby 2.000 Kč na účet žalované dne , datum, ). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní pak soud nemá nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Co se týká předložené listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tato není nijak potvrzena žalovanou. Pokud měla být smlouva uzavřena kliknutím na tlačítko, tak toto z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá.6. Soud také dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, když, jak tvrdí v žalobě, bylo vycházeno pouze z osobních údajů, které žalovaná měla uvést do registračního formuláře. Nebyly tedy zjišťovány výdajové a příjmové stránky poměrů žalované a tyto nebyly prověřeny. Důsledkem je, že nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud tedy v daném případě nemá nárok žalobkyně na zaplacení požadované dlužné částky za prokázaný z titulu platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když jednak z předložených listin nevyplývá, že by smlouva skutečně byla uzavřena a pokud by i uzavřena byla, je zjevné, že by byla neplatná vzhledem k tomu, že poskytovatel zjevně postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.7. S ohledem na výše uvedené posoudil soud uplatněný nárok žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran může požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 2.000 Kč. Proto bylo žalobě vyhověno co do poskytnuté jistiny ve výši 2.000 Kč. Lhůta plnění se u bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 občasného zákoníku. Nelze počátek prodlení odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě výzvy věřitele k plnění. Za takovou výzvu k plnění v daném případě považuje soud výzvu v rámci učiněného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024. Tato výzva byla dle podacího lístku zaslána žalované dne 11. 1. 2024. Ve výzvě stanovila žalobkyně lhůtu k plnění 3 dny. Výzva byla odeslána dne 11. 1. 2024, doručena nejpozději do dispozice žalované dne 15. 1. 2024 a lhůta 3 dnů uplynula 18. 1. 2024. Počátek prodlení s placením pohledávky tak soud dovodil k datu 19. 1. 2024. Soud tak v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení až od 19. 1. 2024, a to v požadované výši 8,05 % ročně. Soud, s ohledem na výše uvedené, zamítl žalobu v části požadavku na zákonné úroky z jistiny od 15. 1. 2016 do 18. 1. 2024.8. Co se týká náhrady nákladů řízení, vycházel soud z částky ve výši 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21 % DPH podle § 137 občanského soudního řádu). K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a zjišťoval poměr úspěchu účastníků ve věci a za tímto účelem kapitalizoval i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Na straně žalobkyně vypočetl soud úspěch ve výši 64,55 % a na straně žalované ve výši 35,45 % ročně. Výslednému úspěchu žalobkyně 29,1 % (z částky ve výši 1.489 Kč) tak odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 433,30 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.