8 C 159/2024-14 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 1.350 Kč a příslušenství z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl právní ani skutkové námitky.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel částku ve výši 1.350 Kč na svůj bankovní účet (úvěrová smlouva, doklad o proplacení). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, (smlouva o postoupení a příloha, oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024, kterou poskytla lhůtu pro plnění do 3 dnů, odesláno bylo 11. 1. 2024 (výzva, podací lístek).5. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možné odvodit pouze na základě „doložení příjmu“ spotřebitele. Je tak zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval dostatečně výdajovou stránku poměrů žalovaného a tuto neprověřil. Důsledkem je pak to, že nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.6. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.7. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žalobkyně požaduje pouze vrácení toho, co žalovanému její předchůdkyně poskytla, tedy jistiny 1.350 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení soud žalobkyni přiznal částku 1.350 Kč jako jistinu nesplacenou žalovaným.9. Lhůta plnění není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se § 1958 odst. 2 OZ. Žalobkyně pak počátek prodlení nemůže odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě její výzvy k plnění, tedy musí o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu k plnění pak soud považuje výzvu v rámci oznámení postoupení pohledávky, ve které byla žalobkyní stanovena lhůta k plněné do 3 dnů. Odesláno bylo 11. 1. 2024, doručeno nejpozději do dispozice žalovaného 15. 1. 2024, žalovaný je tak v prodlení až od 16. 1. 2024. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že posuzoval úspěch a neúspěch účastníků ve věci kapitalizoval za tímto účelem příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Plnou náhradu nákladů řízení by představovala částka ve výši 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu). Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny 1.350 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 172,94 Kč, tj. 72,32 %. Žalovaný co do kapitalizovaného příslušenství ve výši 561,45 Kč, tj. 27,68 %. Výslednému úspěchu žalobkyně 44,64 % odpovídá přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 664,70 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.