8 C 165/2023-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.725 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky [datum]. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu 10.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatky za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroky v celkové výši 1.470 Kč, účelně vynaložené náklady 1.030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a plynoucí zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum], byť prostředky komunikace na dálku, uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný je zde identifikován jako fyzická osoba spotřebitel, druh úvěru je hotovostní bezúčelový úvěr, výše úvěru 10.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, počet splátek 24, RPSN 49,20 %, doplňková služba expres výplata sjednána 199 Kč jednorázově, doplňková služba bezpečná splátka nesjednána, doplňková služba SMS servis sjednána s poplatkem 49 Kč měsíčně. V části smlouvy„ náklady úvěru“ je uvedeno, že v rámci 1. a 9. – 24. splátky se úrok nevynáší. Výše úroku pak plyne ze splátkového kalendáře. V rámci 2. – 8. splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč Náklady úvěru jsou součástí úvěrové smlouvy v části„ sankce“, např. na vymáhání na upomínku smluvní pokuta 500 Kč při zpoždění se splátkou a úrok z prodlení v zákonné výši (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný čerpal dne 1. 1. 2023 částku ve výši 10.000 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé půjčky výzvou z 5. 5. 2023 nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva z 5. 5. 2023). Žalovaný na tento případ neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně). 5. Žalobkyně tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet úvěr a zkoumá, zda má žadatel o úvěr u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí prostřednictvím registru NRKI a BRKI a registru SOLUS a CEE a ISIR. Podrobuje klienty důslednému credit scóringu a přezkoumává podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav atd. V předloženém„ potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ je u žalovaného uvedeno: počet dětí 0, zdroj příjmů zaměstnanec 27.000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 0 a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 0. Ve veřejných registrech pak klient nemá záznamy. Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou jako„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, kde uvádí, že podrobuje žadatele důslednému credit scóringu, kde je posuzována příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí atd. a je využíván statistický model. Je zjišťován limit nejvyšší měsíční splátky a je zohledňováno rodinné postavení klienta atd a je zjišťována částka životního minima a je zjišťována částka na bydlení dle údajů ČSÚ. 6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a z předloženého posouzení úvěruschopnosti klienta. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zde uveden credit scóring založený pouze na informací získaných zřejmě od žalovaného a vypočteném životním minimu klienta a dále je vycházeno z nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. 7. Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 8. S ohledem na výše uvedené soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel částku 10.000 Kč, kterou je povinen vrátit žalobkyni i se zákonným úrokem z prodlení. Splatnost závazku byla dovozená dle výzvy k úhradě z 5. 5. 2023. Požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly přepočteny za uvedené požadované období žalobkyní, avšak z jistiny 10.000 Kč a žalobkyně tak má nárok na částku 61,64 Kč. Část přesahující tuto částku pak není důvodná a byla zamítnuta. Na úroky z prodlení v zákonné výši má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a byly zamítnuty. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a zjišťoval poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. 100 % náhrady nákladů řízení by představovala částka 2.252 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Úspěch žalobkyně a žalovaného byl vypočten včetně kapitalizování příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně představuje 67,89 % (10.000 Kč + 61,64 Kč + 797,26 Kč) a úspěch žalovaného je 32,12 % (4.725 Kč + 35,18 Kč + 376,71 Kč). Výslednému úspěchu žalobkyně 35,77 % pak odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 805,54 Kč, která je splatná do rukou právního zástupce žalobkyně.