8 C 181/2023-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.930,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit a právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a požaduje uhradit dlužnou jistinu úvěru ve výši 8.130,17 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 1.800 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 474,72 Kč (počítané z jistiny za období od 3. 8. 2021 do 24. 6. 2022) a plynoucí úroky z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 3. 8. 2021 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Banka se zavázala vést klientovi platební účet pro vedení platebního styku a umožnit klientovi vkládání nebo výběr v hotovosti nebo převody peněžních prostředků z/na běžný účet. Dále se banka zavázala poskytnout klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Klient se zavázal nepřekročit povolený limit. Bylo sjednáno, že pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku , Anonymizováno, podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jehož výši banka uveřejňuje (smlouva o bankovních produktech a službách). Dále žalobkyně předložila soudu „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne , datum, “, kde je specifikován běžný účet žalovaného vedený u banky a dále je sjednáno, že k danému běžnému účtu je výše povoleného , Anonymizováno, limitu 5.000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu, úroková sazba k datu vytištění dispozic činí 21,99 % ročně. Celková částka splatná spotřebitelem 5.361,89 Kč. Úroková sazba ze splatného , Anonymizováno, 24 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně (dispozice z 1. 10. 2018). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nehradil řádně, právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému vyčíslení dluhu a úvěr zesplatnil ke dni 3. 8. 2021 (oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 3. 8. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 3. 11. 2022). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příslušné části seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022. Ani na předžalobní výzvu žalovaný vymáhanou částku neuhradil.4. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 31. 10. 2023, aby doplnila tvrzení a uvedla, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele) před poskytnutím daného úvěru a aby specifikovala, z jakých skutečností dovodil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce (dále jen jako banka) vycházela z údajů poskytnutých žalovaných v žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2018. Žádost banka hodnotila individuálně a kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích. Vycházela z příjmu, který žalovaný doložil, tj. z potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 9. 2018. Dále banka vycházela z údajů uvedených žalovaným, který uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35.000 Kč a nemá další vyživovací povinnosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1.554,23 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Do výdajů žalovaného započetla banka výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr a částku životního minima dle nař. vlády č. 409/2011 Sb. a částku normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1999 Sb. – výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem. Žalobkyně předložila žádost o úvěr ze dne , datum, , na které je žalovaný uveden jako fyzická osoba spotřebitel, s druhem bydlení pronajatý dům/byt, vzdělání odborné/učňovské, svobodný, pracovní poměr na dobu určitou (od 10. 4. 2018 do 30. 11.2018). Je uveden údaj finanční údaje: průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 19.424 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 35.000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, ohledně výdajů je zde uvedeno ostatní nezbytné měsíční náklady 0, srážky ze mzdy 0, jiné měsíční splátky 0, počet vyživovaných osob 0, je zde uveden zaměstnavatel , právnická osoba, , žalovaný povoláním dělník/řemeslník (žádost o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, z 1. 10. 2018). Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou jako „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti , Anonymizováno, standard č. , tel. číslo, “, z jehož obsahu vyplývá, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného 19.424 Kč, povolání na dobu určitou, počet zdrojů příjmů 1, čistý měsíční příjem domácnosti 35.000 Kč, svobodný, pronajatý dům/byt, podíl klienta na nákladech na bydlení 55,5 %, dosavadní interní splátky 1.554,23 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč (listina - vyjádření z 3. 11. 2023 s přílohou zjištěných splátek). Dále žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žalovaného z 27. 9. 2018, kde je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako stavební dělník od 10. 4. 2018 na základě smlouvy na dobu určitou s platností do 30. 11. 2018. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 19.424 Kč. Ze mzdy nebyly prováděny srážky (potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 9. 2018). Dále žalobkyně předložila platební historii, ze které vyplývá, že žalovanému účtovala 3x poplatek za upomínku ve výši 600 Kč, a to 14. 5. 2021, 14. 6. 2021 a 12. 7. 2021 (platební historie).5. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě srovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá z žaloby a z vyžádaných tvrzení soudem v podání žalobkyně z 16. 11. 2023. Při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z jednoho doloženého dokladu ohledně jediného příjmu žalovaného, a to z potvrzení o výši příjmu, ze kterého je navíc zřejmé, že i když žalovaný měl doložený průměrný měsíční příjem, tak už z tohoto potvrzení vyplývá, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2018 (a žádost o povolení úvěru byla žalovaným podepsána 1. 10. 2018, tedy pouhé 2 měsíce před předpokládaným skončením pracovního poměru na dobu určitou). Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 35.000 Kč, který však nijak prověřen nebyl. Již v samotné žádosti o povolení úvěru je rozpor v uvedených údajích, když žalovaný měl mít příjem z pracovní činnosti průměrně měsíčně 19.424 Kč, avšak celkový čistý měsíční příjem domácnosti je uváděn ve výši 35.000 Kč, a to za situace, že počet zdrojů příjmů má být 1 a počet vyživovaných osob je 0. Celkové příjmy žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně řádně nezjišťoval a neprověřoval. Co se týká výdajů, jsou v žádosti o povolení úvěru uvedené nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Při prověřování žalovaného bylo zjištěno, že již splácí 1 závazek ve výši 1.554,23 Kč měsíčně. Dále je uvedeno, že se podílí na nákladech na bydlení 55,5 %, avšak není uvedené, jakou částku představují náklady vynakládané žalovaným na bydlení. Co se týká výdajů, tak je zjevné, že nebyly zjišťovány a ani pověřovány. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských