8 C 187/2023-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1.266 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen jako právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou dne [datum]. Žalobkyně požadovala uhradit poskytnutou jistinu ve výši 1.000 Kč a smluvní úrok ve výši 266 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena, byť prostředky na dálku, smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalovaná obdržela částku ve výši 1.000 Kč Celkem měla být splacena částka 1.266 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 388,36 % (pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti) odpovídající úroku v celkové výši 266 Kč. Délka splatnosti půjčky 25 dnů (smlouva o úvěru [číslo] obchodní podmínky [právnická osoba], výpis z účtu – potvrzení o úplatě). Aktivní legitimaci k podání žalobkyně prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2022. Dále vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 6. 2022 (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 26. 6. 2022). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což vyplývá z tvrzení uvedených v žalobě a dále v doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2023, když žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívalo v tom, že žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když tyto nezjišťoval a vycházel pouze z informací od žalované a zjištěné údaje neprověřil. S ohledem na shora cit. ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil soud, že spotřebitelský úvěr byl v daném případě poskytnut žalované v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem pak je nutnost posoudit daný případ dle ust. § 2993 obč. zákoníku v režimu bezdůvodného obohacení, dle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku 1.000 Kč a na vrácení této částky má žalobkyně nárok. Další uplatněné nároky žalobkyní z neplatné smlouvy nevznikly, a proto byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost tohoto závazku z bezdůvodného obohacení byla dovozena dle učiněné výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 6. 2022. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vypočetl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V daném případě by 100 % náhrada nákladů řízení představovala částku ve výši 1.489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Odměna činí podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Úspěch žalobkyně soud vypočetl co do částky 1.188 Kč (1.000 Kč + kapitalizované příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 188 Kč), tedy 78,99 %. Na straně žalované je úspěch 266 Kč + kapitalizované příslušenství 50,01 Kč, tedy 21,01 %. Výslednému úspěchu žalobkyně ve výši 57,98 % odpovídá část přiznaných nákladů řízení ve výši 863,32 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.