8 C 54/2024-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 23.399,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne , datum, . Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 14.416,72 Kč, dlužný obchodní úrok ve výši 2.313,52 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 6.669,50 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru bezúčelového. Celková výše úvěru 15.000 Kč. Celková částka k úhradě 42.192 Kč. Doba trvání úvěru 48 měsíců. Výše splátky 849 Kč, počet splátek 48. Zápůjční úroková sazba 64,65 % ročně. Dle části B smlouvy čl. 6.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se dlužník ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle čl. 6.5. smlouvy vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru). Žalovaný na daný případ uhradil částku ve výši 6.153 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Dále má soud za prokázané, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně zaslán přípis ze dne 21. 9. 2022, kterým bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě vzniklého dluhu nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení (oznámení z 21. 9. 2022). Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 15.000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu předžalobní výzvou (výzva ze dne 3. 11. 2023 včetně dokladu o odeslání).5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání z 24. 4. 2024 a ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že tyto povinnosti byly právním předchůdcem žalobkyně splněny. Uvedla, že žalovaný předložil právnímu předchůdci výpis z účtu, tj. potvrzení o přijetí mzdy za 8, 9, 10 a 11/2021 a byl tak zjištěn průměrný měsíční příjem ve výši 15.443 Kč. Další údaje zjištěného ohledně žadatele o úvěr jsou zapsány ve formuláři hodnocení klienta. Ohledně výdajů žalovaného bylo postupováno dle informací získaných od žalovaného a bylo kalkulováno životní minimum stanovené zákonem ve výši 3.860 Kč. Dále byl žalovaný prověřen v registrech NRKI a SOLUS. Z předloženého hodnocení klienta vyplývá pravidelný čistý měsíční příjem klienta 15.443 Kč ze zaměstnání. Je uveden výdaj životní minimum 3.860 Kč a dále bydlení 2.603 Kč. Je uveden zaměstnavatel , právnická osoba, . v , adresa, s datem nástupu 2. 11. 2020. Jako hlavní pracovní poměr je uvedeno, že se nejedná o pracovní poměr na dobu určitou. Vzdělání uvedeno maturita (karta hodnocení klienta). Dále byly doloženy výtisky od , právnická osoba, s uvedením od , právnická osoba, . pro majitele účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Datum zaúčtování 15. 11. 2021 na částku 16.186 Kč, dne 15. 10. 2021 na částku 15.686 Kč, dne 15. 9. 2021 na částku 14.458 Kč a dne 18. 8. 2021 na částku 10.097,76 Kč (výtisky). Výsledkem výpisu záznamu z registru SOLUS je výsledek negativní. U výpisu z NRKI je uvedeno skóre 331 (výpisy).6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou stránkou poměrů žalovaného, když ohledně výdajů je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděné náklady na bydlení. Dále nebylo zjišťováno, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedl lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem, v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je t