17 C 83/2024-76 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala stanovení výživného manželky před a po rozvodu manželství ve výši 1.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně podala dne , datum, žalobu na rozvod manželství, je bez prostředků a důvodem podání žaloby, je žádost o sociální dávky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo řízení o stanovení výživného rozvedené manželky vyloučeno k samostatnému řízení.4. Soud rozhodoval v rámci nařízeného jednání soudu dne , datum, za nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když řádně předvolání účastníci se bez omluvy nedostavili k jednání soudu.5. Soud provedl dokazování smlouvou o nájmu bytu ze dne , datum, , oznámením Úřadu práce o přiznání dávky doplatku na bydlení ze dne , datum, , oznámením Úřadu práce o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci ze dne , datum, , rozhodnutím Úřadu práce o snížení doplatku na bydlení ze dne , datum, , rozhodnutím Úřadu práce o dávce státní soc. podpory přídavcích na děti ze dne , datum, , rozhodnutím Úřadu práce o nepřiznání příspěvku na bydlení ze dne , datum, , potvrzením Úřadu práce o vedení žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne , datum, , potvrzením Úřadu práce o poskytnutí dávky v hmotné nouzi ze dne , datum, a spisem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. , spisová značka, .6. Z provedeného dokazování soud zjistil že žalobkyně a žalovaný jsou manželé, když uzavřeli manželství dne , datum, na , Anonymizováno, .7. Okresní soud se v této právní věci musel především zabývat řešením otázky, zda je dána pravomoc českého soudu pro toto řízení a v kladném případě posoudit, podle jakého hmotného práva ve věci rozhodnout, neboť v řízení se v osobě manžela, který je občanem , Anonymizováno, republiky, vyskytly prvky mezinárodního práva soukromého.8. Podle § 37 odst. 1) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 6. 2010, č. j. 59/2010 pro postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních (dále jen Instrukce) platí, že dojde-li soudu návrh na zahájení řízení a v právním vztahu je mezinárodní prvek, soud především zkoumá, zda je dána jeho pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost, a to podle jurisdikčních ustanovení právních předpisů Evropské unie, která mají obecnou závaznost a použijí se přednostně před ustanoveními českého práva, jde-li o mezinárodní prvek spočívající ve stání příslušnosti jednoho z rodičů ke státu, který je členským státem Evropské unie.9. Podle § 38 odst. 1) Instrukce platí, že je-li dána mezinárodní příslušnost českých soudů, soud musí dále vyřešit otázku, jakým hmotným právem se řídí konkrétní právní vztah („rozhodné právo“).10. Podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“) a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.11. Protože Česká republika a Kyperská republika jsou členskými státy Evropské unie, a tedy i Evropských společenství, jsou pro ně, jako pro všechny členské státy Evropské unie a Evropských společenství závazné a přímo vykonatelné. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), které mají přednost před vícestrannými i dvoustrannými smlouvami o právní pomoci.12. Na řízení v této právní věci je nutno aplikovat příslušná ustanovení nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností.13. Podle článku 3 písm. b) citovaného nařízení ve věcech týkajících se výživného jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má oprávněná osoba místo obvyklého pobytu.14. V této právní věci má žalobkyně – manželka evidován trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Bruntále a je tedy dána pravomoc českého státu pro toto řízení.15. Při rozhodování je namístě použít právní řád České republiky dle čl. 3 a 4 Haagské úmluvy ze dne 23. 11. 2007 o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů (rozhodnutí Rady 2011/220/EU ze dne 31. března 2011 o podpisu Haagské úmluvy ze dne 23. listopadu 2007 o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů jménem Evropské unie, když vyživovací povinnost se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.16. Dle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.17. Dle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně ve své žalobě nespecifikovala rozhodné skutečnosti k určení skutkového stavu věci, který by následně mohl být podřazen pod normy hmotného práva, tzn. ve své žalobě nepopsala majetkové, sociální a příjmové poměry žalobkyně ani majetkové, sociální a příjmové poměry žalovaného. Výživné manžela je z morálního hlediska projevem odpovědnosti ekonomicky silnějšího manžela za to, co se bude dít s druhým manželem před a po rozvodu. Tím, že stávající právní úprava oddělila jednotlivé druhy vyživovací povinnosti v závislosti na úpravě právních poměrů, k nimž je vázána, je třeba na straně povinného zdůraznit skutečnost, která by se na první pohled měla jevit jako samozřejmá, a to jsou jeho možnosti výživné poskytnout. Ty musí být v průběhu soudního řízení na straně žalovaného bezesporu prokázány. Soud byl připraven u nařízeného jednání soudu dne , datum, žalobkyni poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a označení relevantních důkazů. S ohledem na nepřítomnost neomluvené žalobkyně nemohlo být žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poskytnuto. Na základě výše uvedeného soud dovodil na straně žalobkyně neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, což je důvodem zamítnutí žalobního nároku žalobkyně.19. O nákladech řízení účastníků rozhodoval soud dle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně ani žalovaný nepožadovali náhradu nákladů řízení a soud nezjistil, že by některému z účastníků nějaké účelně vynaložené náklady spojené se soudním řízením vznikly.20. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích soud nepřenesl na žalovaného poplatkovou povinnost, když žalobu zamítl v celém rozsahu.