18 C 222/2025-17 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 17. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.460,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 12. 2023 do zaplacení z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku 5.000 Kč za poplatek ve výši 5.460,50 Kč, když pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené se společností , právnická osoba, . Úvěrová smlouva byla uzavřena dne , datum, a žalovaný se zavázal uhradit úvěrujícímu jistinu úvěru i s poplatkem do termínu splatnosti úvěru, tj. do 8. 12. 2023. Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného z dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, neměl pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Přes předžalobní upomínku ze dne 15. 3. 2025 žalovaný nezaplatil ničeho. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby věc posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.3. Soud nařídil jednání na den 15. 12. 2025, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o zaúčtované platbě, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:5. , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako klient a úvěrovaný uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 5.000 Kč převodem na jeho účet dne 8. 11. 2022 se splatností do 8. 11. 2023 při zápůjční úrokové sazbě 40 % ročně a kdy celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 2.085,50 Kč po slevě a 5.460,50 Kč před slevou. Úvěr tak byl poskytnut na dobu 30 dnů a žalovaný měl po této době zaplatit 7.249,88 Kč po slevě nebo 10.624,88 Kč bez slevy. Výše RPSN pak činila 9.088,10 %.6. , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, na základě které postupitel postupoval na základě dílčích smluv postupníkovi pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, které uzavřel jako věřitel se svými klienty. Právě na základě dohody o úplatě ze dne , datum, byl pak postoupen další balík pohledávek specifikovaných v příloze. Mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovaným, specifikována osobními údaji žalovaného, číslem smlouvy, výši dlužné částky, jakož i dalšími identifikačními údaji. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 15. 3. 2025 a naposledy byl vyzván k zaplacení částky 22.983,49 Kč ve lhůtě 3 dnů předžalobní upomínkou ze strany právního zástupce žalobkyně ze stejného dne, odeslanou téhož dne na adresu pro doručovaní takto označenou v úvěrové smlouvě.7. Soudu je z jeho činnosti známo, že vůči žalovanému bylo v roce 2022 a 2023 nařízeno hned několik exekucí, za zmínku stojí exekuce nařízená na základě návrhu věřitele ze dne , datum, , kdy exekuční titul byl zdejším soudem vydán dne , datum, .8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.085,50 Kč nebo 5.460,50 Kč, aniž by bylo uvedeno, při jaké situaci má být placen jaký poplatek, do 30 dnů od poskytnutí částky. Bez ohledu na výši zapůjčené částky smlouva podléhá také zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá poskytovatelům úvěrů zkoumat úvěruschopnost klientů, tedy jejich schopnost úvěr splácet řádně a včas a dostát svým závazkům z úvěrové smlouvy, když uvedené ustanovení zákona slouží jak k ochraně poskytovatelů, tak i k ochraně dlužníků. Přestože žalobkyně ve svých tvrzeních uváděla, že její právní předchůdkyně zkoumala řádně úvěruschopnost nahlížením do dostupných rejstříků, sama připustila, že o tomto zkoumání nemá žádné doklady ani důkazy. Soud proto vyhodnotil předmětnou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke svým tvrzením a kdy svou neúčastí u jednání se zbavila možnosti být v tomto směru poučena. Soudu je zároveň z jeho činnosti známo, že v době poskytnutí úvěru žalovaný nebyl schopen plnit své závazky, když vůči němu probíhalo několik exekučních řízení, i na nižší částky, které vypovídají o jeho neschopnosti splácet.15. S ohledem na neplatnost předmětné úvěrové smlouvy soud posoudil nárok žalobkyně podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tak přiznal toliko částku 5.000 Kč, představující jistinu úvěru, když se žalobkyni podařilo prokázat, že tato částka byla žalovanému fakticky vyplacena – převedena na jeho účet, a když soud nemá pochybnosti o tom, že jde o číslo účtu žalovaného. Tuto částku je žalovaný povinen vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení, když je nepochybné, že se ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, a to nejpozději uplynutím lhůty uvedené v předžalobní upomínce ze dne 15. 3. 2025. Ode de následujícího po doručení a uplynutí třídenní lhůty je tak žalovaný povinen platit úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. S ohledem na závěr o neplatnosti předložené úvěrové smlouvy tak musela být žaloba zamítnuta co do zbývajících po