Žalobou došlou soudu dne 17. 9. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 729,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 200 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, když žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, .s. nebo , právnická osoba, , Anonymizováno, .s.), IČO , IČO, dne 13. 4. 2023 smlouvu o bankovních produktech a službách. Součástí smlouvy tvořily Dispozice ke kontokorentnímu úvěru. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit, proto banka zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 10 500 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný dluh nesplatil, proto banka úvěr zesplatnila ke dni 11. 11. 2024 a vyzvala k úhradě dlužné částky 13 316,37 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 500 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 729,26 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku tak, jak je uvedeno výše.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, dne 13. 4. 2023 smlouvu o bankovních produktech a službách k účtu č. , č. účtu, , dne 29. 5. 2023 byly sjednány dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, podle kterých byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s povoleným limitem 10 000 Kč, úrokem 21,99 % ročně (smlouva, dispozice ke smlouvě). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . o. ve výši 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 70 000 Kč, má vlastní bydlení s náklady 2 500 Kč. Poskytovatel úvěru dále prověřil informace v externích registrech insolvenčním rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací, databází MVČR, kdy zjistil dosavadní splátky úvěrů 198 Kč (žádost o úvěr, vyjádření , právnická osoba, . k posouzení úvěruschopnosti, informace z registrů). Banka dopisem ze dne 18. 5. 2024 oznámila zrušení povoleného , Anonymizováno, se započtením poplatku 200 Kč za odeslání oznámení a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 29. 5. 2024 (oznámení o ukončení poskytování , Anonymizováno, ). Za období čerpání kontokorentního úvěru na účtu č. , č. účtu, od 29. 5. 2023 do 18. 5. 2024 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 223 350,34 Kč a splatil (připsal na účet) celkem částku 224 825,84 Kč (výpis z účtu). Oznámením ze dne 3. 6. 2025 banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací lístek).5. Jako nadbytečné soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami, oznámením o zesplatnění, úrokovým lístkem, sazebníkem, výpisem z úvěrového účtu, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty.6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům.7. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o kontokorentním úvěru k běžnému účtu dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž se jednalo zároveň o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka ze smlouvy o úvěru žalobkyni postoupena. Žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Vycházel pouze z údajů uvedených v žádosti žalovaným, které neobsahovaly informace o osobním stavu žalovaného, členech domácnosti. Údaje nebyly žádným způsobem doloženy spotřebitelem nebo ověřeny poskytovatelem. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je proto smlouva o úvěru neplatná a spotřebitel je povinen vrátit jistinu úvěru, která byla uhrazena. Proto soud žalobu zamítl.8. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud účastníkům náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaný úspěšný ve věci náklady neměl.