38 C 188/2025-179 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, z titulu revolvingového úvěru ve výši , částka, , , částka, z titulu expres půjčky ve výši , částka, a , částka, z titulu smlouvy o úvěru na částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. , Anonymizováno, . s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru dne , datum, ve výši , částka, . Dle sazebníku činila úroková výše 12 % (smlouva o úvěru, sazebník). V žádosti o revolvingový úvěr uvedl žalovaný zaměstnavatele , tituly před jménem, , jméno FO, a příjem , částka, . , Anonymizováno, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, s názvem expres půjčka ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, (smlouva o úvěru). , Anonymizováno, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, na částku , částka, s měsíční splátkou , částka, . Úvěr byl použit na úhradu 4 úvěrů u , Anonymizováno, . ve výši , částka, , , částka, , , částka, a , částka, a , částka, bylo žalovanému vyplaceno na účet (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl zaměstnavatele , tituly před jménem, , jméno FO, a příjem , částka, . Dle výpisu z účtu žalovaný měl v lednu , Anonymizováno, 4 úvěry a příjem od zaměstnavatele , tituly před jménem, , jméno FO, , který činil v lednu , částka, , v únoru , částka, a , částka, , v březnu , částka, , v říjnu , Anonymizováno, byl v debetu , částka, , v červnu , Anonymizováno, byl v debetu , částka, , v červenci , Anonymizováno, v debetu , částka, (výpis z účtu). Dle , Anonymizováno, měl žalovaný jednu vyživovací povinnost k synovi ročník , Anonymizováno, (, spisová značka, ). Předchůdkyně žalobkyně požádala o zaplacení úvěru ve výši , částka, do , datum, a úvěru ve výši , částka, do , datum, po předchozích opakovaných upomínkách (upomínky). Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek.4. Soud posuzoval smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovaným jako smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.13. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C-240/98 , jméno FO, Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C-243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.14. Pokud jde o revolvingový úvěr do výše , částka, , předchůdkyně žalobkyně znala příjem žalovaného i jeho výdaje z výpisu z účtu a věděla, že žalovaný má další 4 úvěry. Dle výpisů z účtu měl žalovaný v té době i dostatečné zůstatky na účtu a soud přihlédl i nízké výši tohoto úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný ještě byl schopen tento úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně však spoléhala pouze na údaje jí známé z výpisu z účtu, kde však chybí náklady na bydlení a energie, není z něj zřejmé placení výživného. V případě dalšího úvěru, kterým byly konsolidovány 4 předchozí úvěry, tak byl poskytnut žalovanému i úvěr ve výši , částka, , tedy úvěr vyšší než konsolidované úvěry. V říjnu , Anonymizováno, pak vyl žalovaný již v debetu ve výši necelých , částka, . V debetu byl i v případě poskytnutí expres půjčky.15. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.16. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy na částku , částka, a , částka, je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž na úvěr ve výši , částka, žalovaný uhradil , částka, a na úvěr ve výši , částka, žalovaný uhradil , částka, , zbývá mu uhradit , částka, a , částka, . Tyto částky, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přizn