8 C 174/2025-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 13.185,11 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 10.772,41 Kč, dlužný poplatek ve výši 2.412,70 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení a plynoucí zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní a ani skutkové námitky.3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že právní předchůdce , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku v částce 20.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem v částce 13.920 Kč. Celková částka k úhradě činní 33.920 Kč a je splatná v hotovosti v 53. týdenních splátkách po 640 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 13 smluvních podmínek (viz smlouva o půjčce). Dle článku 13 podmínek je uvedeno, že zákazník souhlasí s tím, že práva , právnická osoba, z této smlouvy včetně vybírání dlužných splátek mohou být jménem , právnická osoba, vykonána na jakýmkoli právním zástupcem , právnická osoba, nebo oprávněným zaměstnancem , právnická osoba, , nestanoví-li smlouva jinak (smluvní podmínky). Žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 20.000 Kč (viz smlouva o půjčce). Žalovaný na daný případ uhradil celkem 19.650 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva z 24. 6. 2025). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky.5. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne , datum, posuzoval soud daný případ dle obč. z. č. 40/1964 Sb. s tím, že podle § 657 obč. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určení podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst.1 citovaného zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Danou smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle shora uvedených ustanovení s tím, že předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peníze a žalovaný se je zavázal vrátit v určitých týdenních splátkách. S ohledem na obsah smlouvy je zřejmé, že byla uzavřena smlouva o půjčce.6. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem vyjádřeným ve smlouvě o půjčce. Soudu je z jeho úřední činnosti a také z výpisu z obchodního rejstříku původního věřitele známo, že tato společnost je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, jeho nebankoví část. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdkyni žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o smlouvu o půjčce, mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Souhrnný poplatek je, dle obsahu předložené smlouvy o půjčce součtem tří různých nároků, a to jednak úroku za poskytnutou půjčku, dále je to úplata za administrativní činnost a úplata za hotovostní osobní výběr splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů, pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše poplatku. Je přitom zřejmé, že poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů, pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy danou smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.7. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na ustanovení § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se poplatku.8. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona a pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval. Smlouvou o půjčce poskytla předchůdkyně žalobkyně v hotovosti žalovanému částku 20.000 Kč, přičemž žalovaný na tuto smlouvu o půjčce zaplatil předchůdkyni žalobkyně částku 19.650 Kč, kterou soud započetl na jistinu a je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 350 Kč s úroky z prodlení. Na zákonné úroky z prodlení má pak žalobkyně nárok podle § 517 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Splatnost závazku na vydání bezdůvodného obohacení byla vyvozena z výzvy k plnění ze dne 23.6.2025, kde žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do 8. 7. 2025, žalovaný tak je v prodlené od 9. 7. 2025.9. Co se týká nároku na náhradu nákladů řízení postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na to, že procesně úspěšně žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.