8 C 182/2025-26 — Okresní soud v Bruntále

Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 23. 5. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 26.500 Kč s příslušenstvím, ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , když žalobkyně požaduje poskytnutou jistinu ve výši 20.000 Kč, dále poplatek ve výši 6.500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20.000 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.500 Kč. Dále byla sjednána částka ve výši 500 Kč jako poplatek za každou zaslanou písemnou listinnou upomínku (smlouva o zápůjčce, výpis z účtu). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 7.060 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalobkyně zaslala žalované 5x upomínky (viz předložené upomínky).Soud posoudil tuto smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, když byla uzavřena mezi žalobkyní podnikatelem a osobou, která vystupuje jako nepodnikatel a která je takto i ve smlouvě označena, tedy žalovanou. Podle § 2390 občanského zákoníku pak žalobkyně přenechala žalované vydlužiteli poskytnutou jistinu ve výši 20.000 Kč, čímž vznikla smlouva o zápůjčce.Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si od žalované vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto zaevidovala do zákaznické karty žalované. Při posuzování úvěruschopnosti žalované tedy žalobkyně postupovala na základě informací získaných od žalované. Soud dovodil, že zjištěné informace nebyly prověřeny a poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 20.000 Kč a uhradila celkem částku ve výši 7.060 Kč, proto bylo žalobě vyhověno co do zbývající neuhrazené jistiny ve výši 12.940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části byla žaloba posouzena jako nedůvodná a byla zamítnuta.Co se týká splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ, pak vzniká dlužníkovi povinnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru (rozdíl mezi čerpanými prostředky a vrácenými prostředky), a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. V usnesení ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uzavřel, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. hmotněprávní splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Splatnost nároku na vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele se odvíjí od možností spotřebitele v čase vrátit nesplacenou jistinu. Jinak řečeno, § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví speciální hmotněprávní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto ohledu žalovaná v řízení ničeho netvrdila, a proto soud dovodil splatnost nároku od následujícího dne po dni poskytnutí dané částky a přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1občanského soudního řádu, když procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.