10 C 17/2020-39 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne [datum], podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 18 600 Kč spolu s úroky a s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž jí poskytl v hotovosti zápůjčku peněz ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaná převzala při uzavření smlouvy a kterou se mu zavázala splácet prostřednictvím sjednaných 60 týdenních splátek včetně sjednaných úroků ze zápůjčky a nákladů spojených s touto pohledávkou. Žalovaná se však ocitla v prodlení se splátkami dluhu a na jistině včetně příslušenství nevrátila věřiteli částku 18 600 Kč. Následně věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovanou žalobci, což bylo žalované písemně oznámeno dne 24. 6. 2019 a byla vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná ovšem dluh nezaplatila ani právnímu předchůdci žalobce ani žalobci, ačkoliv byla předžalobní výzvou k plnění ze dne 8. 10. 2019, která jí byla dne 9. 10. 2019 odeslána prostřednictvím pošty, opětovně písemně vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána. Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] včetně smluvních podmínek ve znění účinném od 18. 2. 2015 bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi zápůjčku peněz ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, a zavázala se ji vrátit věřiteli prostřednictvím 60 týdenních splátek včetně sjednaných úroků ze zápůjčky peněz a nákladů spojených s pohledávkou. Žalované vznikl dluh na jistině zápůjčky, sjednaných úrocích ze zápůjčky a nákladů spojených s touto pohledávkou v celkové výši 18 600 Kč, neboť zápůjčku peněz řádně nesplácela. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019 bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako postupitel uzavřela s žalobcem coby postupníkem písemnou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, na základě níž mu postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství, přičemž žalované bylo písemně oznámeno, že došlo k postoupení její pohledávky žalobci, a toto oznámení bylo odesláno žalované prostřednictvím pošty, přičemž byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 8. 10. 2019 a podacím lístkem ze dne 9. 10. 2019 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce opětovně písemně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, a tato výzva byla odeslána žalované prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 téhož zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena platná písemná smlouva o zápůjčce peněz v souladu s ust. § 2390 a § 2392 občanského zákoníku, na základě nichž věřitel poskytl žalované zápůjčku peněz ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou mu ovšem řádně nesplácela, a vznikl tak dluh v celkové výši 18 600 Kč odpovídající nesplacené části jistiny, sjednaných úroků ze zápůjčky a nákladů spojených s touto pohledávkou. Žalobce prokázal, že z titulu postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1895 a následující občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství od původního věřitele, toto postoupení pohledávky bylo žalované řádně písemně oznámeno, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal„ novým“ věřitelem žalované. Protože žalovaná svůj dluh žalobci ani jeho právnímu předchůdci dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit včetně sjednaných úroků ze zápůjčky peněz a nákladů spojených s touto pohledávkou. Povinnost žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaná povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované v celkové výši 2 252 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 800 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 252 Kč.