11 C 212/2020-80 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 37.000 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.500 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu na pohledávku žalovaný uhradil dne [datum] s tím, že na celkový dluh zaplatil pouze částku 6.500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 37.000 Kč sestávající z dlužné jistiny 25.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3.551,69 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 8.448,31 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobce žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru –„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč formou peněžité zápůjčky a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 3.500 Kč, poplatek 5.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 10.000 Kč. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 43.500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 750 Kč se splatností prvé splátky nejpozději do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 23,72 % ročně. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne [datum], ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky v celkové výši 50.157,86 Kč. Podle ustanovení § 2390 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odstavec 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 25.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky v částce 25.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.050,11 Kč, společně se smluvním 23,72% úrokem ročně jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku v celkové výši 12.000 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ustanovení § 2392 odstavec 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí spisové značky 14 Co 3/2012 a [název soudu] v rozhodnutí spisové značky 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odstavec 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z., je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sbírky, o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto poplatků nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odstavec 1 písmeno c) bodu 3. vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odstavec 5 písmeno a) vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.850 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 4.028 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 36 % a tedy výše náhrady nákladů řízení, jež je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.450 Kč.