11 C 55/2021-53 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 20.370 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění 290 Kč. Celkovou částku (jistinu, úrok, poplatky) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum] s tím, že na celkovou pohledávku uhradila toliko 800 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 12.000 Kč a na dlužném poplatku 8.370 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové částky 20.370 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru –„ Fajnpůjčka“ [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč formou peněžité zápůjčky a žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 1.680 Kč, poplatek 2.400 Kč, včetně zvolených doplňkových služeb hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč a pojištění 290 Kč. Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky, pojištění) činila 21.170 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč se splatností prvé splátky nejpozději do 7. kalendářního ode dne uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 23,72 % ročně. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne [datum], ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky v celkové výši 25.878,68 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 12.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky v částce 12.000 Kč, pojištění 276,01 Kč a úroku 1.125,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.743,61 Kč, společně se sjednaným 23,72% úrokem ročně jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 6.968,47 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do [datum], nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.019 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.471 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 31,58 % a tedy výše náhrady nákladů řízení, jež je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 780,34 Kč.