10 C 57/2021-83 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 4. 2021, ve znění doplnění ze dne 30. 8. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12.865 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.613,79 Kč a poplatku ve výši 4.248,21 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 16. 6. 2015 do 20. 1. 2020 v celkové výši 8.440,19 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 19% ročně z dlužné jistiny od 12. 3. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 4.985,37 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 19 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 8. 7. 2013, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 8.291 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 9.382 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 23.800 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 100 týdenních splátkách po 815 Kč, přičemž poslední splátky byla stanovena na den 8. 6. 2015. Žalovaný uhradil celkem částku 68.611 Kč, kdy část plateb byla započtena na částečnou úhradu poplatku a část na jistinu a navíc dne 5. 4. 2018 podepsal uznání dluhu ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaný zpochybnil splnění zákonné povinnosti žalobce, resp. jeho právního předchůdce, spočívající v řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poukázal i na sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek, který je podle něj v rozporu s veřejným pořádkem a příčí se dobrým mravům, čímž je předmětné právní jednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku, neplatné a navrhl její zamítnutí. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 4. Smlouvou o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 8. 7. 2013. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému půjčku ve výši 40.000 Kč a závazek žalovaného půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 41.473 Kč, tedy v celkové výši 81.473 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 99 týdenních splátkách po 815 Kč a poslední splátka měla být ve výši 788 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. 5. Z originálu smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že v naskenované verzi předmětné smlouvy neodpovídá pořadí listů. 6. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjistil pouze to, že bydlí v domě nebo bytě ve svém vlastnictví a že u právního předchůdce žalobce měl ke dni 8. 7. 2013 půjčku. Jako důvod půjčky jsou uvedeny výdaje na zdraví a že žalovaný je ve starobním důchodu. Co se týče příjmů žalovaného, pak tyto měly činit celkem 20.250 Kč, z čehož žalovaný platil nájem/inkaso ve výši 4.700 Kč, telefon ve výši 200 Kč, splátky na půjčky/výživné ve výši 3.804 Kč a výdaje domácnosti ve výši 5.000 Kč Celkem tedy příjmy měly dosahovat výše 20.250 Kč a výdaje 13.704 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z občanského průkazu, SIPA a výpisu z účtu, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný měl použitelný příjem 6.546 Kč. 7. Z uznání dluhu ze dne 29. 3. 2018 soud zjistil, že tento byl podepsán žalovaným dne 5. 4. 2018. Žalovaným tím uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 40.862 Kč a zavázal se jej splatit během 19 měsíčních splátek ve výši 2.000 Kč a poslední, dvacátá splátka, měla činit částku 2.862 Kč. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, ve spojení s dokladem o jejím odeslání, vzal soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 9. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020, ve spojení s příslušným podacím lístek, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 517 odst. 2 OZ, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona má soud za to, že smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná. Soud přitom vyšel z toho, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s řádnou odbornou péčí a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Soud zohlednil, že žalovaný byl v době sjednávání smlouvy o půjčce starobním důchodcem, z důkazů, které žalovaný předložil, není zřejmé, jaké další příjmy kromě starobního důchodu žalovaný pobíral, zda se jednalo o dlouhodobý pracovní poměr nebo jednorázový příjem např. z brigády. Co se týče uvedených výdajů, tak k těmto soud uvádí, že při svém matematickém výpočtu předchůdce žalobce vůbec nezohlednil další nutné výdaje žalovaného, ani je nezjišťoval, vůbec nebyly zohledněny např. výdaje na jídlo, drogistické potřeby, léky apod., tyto údaje nebyly předchůdcem žalobce ani zjišťovány. Soud dále vyšel z údajů uvedených v zákaznické kartě, kdy žalovaný měl hradit další půjčku/výživné ve výši 3.804 Kč měsíčně. Ani k tomuto dalšímu závazku žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobce zjištěny žádné další údaje např. o celkové výši tohoto závazku, délce splácení apod. Ze zákaznické karty není ani zřejmé, zda a v jaké výši byl předchozí závazek žalovaného u právního předchůdce žalobce, zda a kdy byl tento závazek splácen či zcela splacen. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, ač byl vyzván a poučen. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o půjčce byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, nebylo zjištěno, jaké konkrétně měl žalovaný příjmy, není zřejmé, jaké měl v dané době další závazky, nejsou ani zcela jasně a konkrétně uvedeny výdaje žalovaného. Za této situace soud uzavírá, že smlouva o půjčce [číslo] ze dne 8. 7. 2013 uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovaným je absolutně neplatná. Žalovaný však ještě před podáním žaloby žalovanému či jeho předchůdci uhradil částku 68.611 Kč, tj. více než mu bylo poskytnuto. Soud tedy žalobu zamítl. 14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a měl by proto mít nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci ve výši 7.680 Kč, jak bude níže podrobně zdůvodněno. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem z řad advokátů a s poukazem na ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., je žalobce p