11 C 232/2021-41 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 5.020 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4.000 Kč, který měla žalovaná splatit nejpozději [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.020 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty převodem na jí označený účet. Žalovaná spotřebitelský úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalované výzvu k plnění. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] tak, že neuznává nárok žalobce na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.020 Kč, neboť jeho sjednání s původním věřitelem považuje za nezákonné. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svůj návrh částečně zpět co do částky 4.000 Kč s odůvodněním, že tuto částku žalovaná uhradila žalobci dne [datum]. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Protože žalobce vzal žalobu zčásti zpět, soud v rozsahu zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, řízení částečně zastavil. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvou o zápůjčce, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce, Dokladem o platbě převodem ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a Výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím lístkem. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Žalobce nevylíčil rozhodné skutečnosti, když nepopsal, jak konkrétně postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalované, tj. jaká konkrétní zjištění vypovídající o její úvěruschopnosti učinil a na základě jakých důkazů. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti. Tedy soud by věc posoudil stejně, i kdyby žalovaná nenamítla nezákonnost sjednání poplatku za poskytnutí úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Pokud žalobce žalované poskytl částku 4.000 Kč a žalovaná mu uhradila částku 4.000 Kč, nemá již žalobce vůči žalované nárok na plnění, a žalobcův požadavek na zaplacení poplatku za sjednání úvěru ve výši 1.020 Kč s požadovaným příslušenstvím tak soud jako nedůvodný zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném řízení byly obě strany úspěšné zčásti, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.