5 C 133/2018-318 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 21. 6. 2016, ve znění dle jejích doplnění, vůči žalované domáhal zaplacení částky ve výši 101.808.59 Kč, sestávající z částky 14.904,68 Kč jako součtu obchodního úroku obsaženého ve splátkách splatných ode dne 7. 6. 2014 do dne 7. 9. 2014, částky 3.962,26 Kč jako smluvní pokuty ke splátce splatné dne 7. 6. 2014, částky 8.624,40 Kč jako úhrady na havarijní pojištění, které byl povinen žalobce odvést pojišťovně nad rámec, a částky 74.317,25 Kč jako úroku z úvěru ve smluvené výši ročně z nesplacené jistiny ode dne 7. 10. 2014 do dne 20. 6. 2016. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 7. 5. 2014 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále také„ smlouva“), na základě které byl žalované na úhradu kupní ceny automobilu poskytnut úvěr ve výši 240.016 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v rámci 84 splátek ve výši 6.857 Kč, splatných vždy k 7. dni v měsíci, se splatností první splátky dne 7. 6. 2014. Žalovaná na úvěr počínaje již splátkou splatnou dne 7. 6. 2014 ničeho nezaplatila, čímž porušila své závazky ze smlouvy, a proto žalobce od smlouvy ke dni 5. 10. 2014 odstoupil (rovněž datum zesplatnění). Dále uvedl, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla žalovaná zavázána uhradit žalobci (respektive právnímu předchůdci žalobce) škodu rovnající se výši poskytnutého úvěru ve výši 240.016 Kč. 2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. Z důvodu neznámého pobytu žalované jí soud ustanovil pro toto řízení shora uvedeného opatrovníka. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 5. 2014 soud zjistil, že ji uzavřela společnost [právnická osoba] jako úvěrující, (zastoupená [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako prodávajícím) a žalovaná jako úvěrovaná a klient, a to na vozidlo specifikované ve smlouvě, za cenu ve výši 335.737 Kč, jejíž poměrnou část ve výši 100.721 Kč zaplatila žalovaná prodávajícímu, a zbylá část kupní ceny ve výši 235.016 Kč byla prodávajícímu uhrazena úvěrujícím prostřednictvím úvěru, jehož náklady na sjednání činily částku 5.000 Kč. Žalovaná tak úvěrujícího požádala o poskytnutí úvěru v celkové výši 240.016 Kč. Uvedenou výši úvěru se zavázala splatit v 84 měsíčních splátkách po 6.857 Kč (zjištěno také ze splátkového kalendáře), s úrokovou sazbou 18,59 % ročně, přičemž první splátka byla splatná dne 7. 6. 2014 a další splátky pak vždy 7. dne v měsíci, poslední splátka měla být splatná ke dni 7. 5. 2021. V rámci uvedené úvěrové smlouvy byla sjednána také pojistná smlouva o havarijním pojištění s měsíční splátkou ve výši 1.724,88 Kč. 5. Z daňového dokladu č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalované byla vyúčtována částka za prodej automobilu a ostatní zboží a služby v celkové výši 335.737 Kč, z toho žalovaná jako zákazník měla hradit 100.721 Kč a 235.016 Kč mělo být hrazeno úvěrem/leasingem. 6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 1. 10. 2014 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne soud zjistil, že společnost [právnická osoba] s účinností ke dni 5. 10. 2014 od úvěrové smlouvy z důvodu jejího hrubého porušení odstoupila, čímž došlo také k ukončení veškerých pojistných smluv, které byly součástí smlouvy o úvěru, a žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna. 7. Z uznání závazku soud zjistil, že tímto měla žalovaná uznat vůči společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) pohledávku v celkové výši 341.824,59 Kč s příslušenstvím, avšak toto uznání nebylo žalovanou podepsáno ani datováno. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2017 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2017 ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba] byla postoupena na společnost [právnická osoba], a tato skutečnost byla žalované oznámena. 9. Z podání žalobce ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] jako zanikající společností a žalobcem jako nástupnickou společností došlo k zániku prvně uvedené společnosti bez likvidace a přechodu jejího jmění na žalobce, a to na základě notářského zápisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], veřejně dostupného v obchodním rejstříku. 10. Z vyúčtování úvěrové smlouvy [číslo] z důvodu předčasného ukončení ze dne 7. 10. 2014 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala konečný zůstatek ve výši 341.824,59 Kč. 11. Z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovanou k úhradě konečného zůstatku ve výši 341.824,59 Kč. 12. Z matričního listu společnosti [právnická osoba] ze dne 7. 5. 2014 soud zjistil, že uvedená společnost k požadavku žalované na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] zjišťovala základní údaje pro identifikaci žalované coby klienta, v rámci čehož si vyžádala od žalované občanský a řidičský průkaz, a s ohledem k zaměstnání a peněžním příjmům žalované zjistila, že žalovaná měla živnost jako osoba samostatně výdělečně činná, s vlastním jměním (majetek minus závazky) ve výši 100.000 Kč, s nulovými pohledávkami a závazky, příjmy měly dosahovat výše 450.000 Kč, a rozdíl příjmů a výdajů měl být ve výši 150.000 Kč. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 5. 2016 ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu 101.808,59 Kč s příslušenstvím, (celkový dluh měl přitom činit 341.824,59 Kč, z toho 240.016 Kč bylo přiznáno jako náhrada v trestním řízení). 14. Z pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalované (v této věci jako obžalované) byla mimo jiné dle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti [právnická osoba], [IČO], škodu ve výši 240.016 Kč. 15. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 16. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 17. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.). 18. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). 19. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). 20. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 21. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). 22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo