ECLI: ECLI:CZ:OSBV:2022:5.C.36.2021.1 Datum: 2022-11-10 Předmět: 4.833,99 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 56 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 497 z. č. 513/1991 Sb.", "§ 39 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 268 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 51 z. č. ["rozhodčí doložka""rozhodčí řízení""smlouva o úvěru""zastavení exekuce / výkonu rozhodnutí"]
O co šlo: 4.833,99 Kč s příslušenstvím (["§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 56 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 497 z. č. 513/1991 Sb.", "§ 39 z. č. 40/1964 Sb.")
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], ve znění dle doplnění, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky na jistině ve výši 4.415,99 Kč, úroku 13,89 % ročně
z pohledávky 4.415,99 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení z částky 4.415,99 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, a částky 418 Kč coby smluvní pokuty. Uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 4.999 Kč (dále také„ smlouva“). Tento úvěr měl být žalovaným, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen v osmi měsíčních splátkách po 997 Kč a poslední deváté splátce ve výši 994 Kč, počínaje měsícem zářím [rok]. Žalovanému byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši
4.999 Kč. Žalovaný na uvedený dluh uhradil [datum] částku ve výši 997 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodčí nález č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalovanému uloženo uhradit žalobci částku 13.873 Kč s příslušenstvím. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavena. Předmětné exekuční řízení bylo zastaveno zejména z důvodu údajného nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobce tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje. Ve vztahu k zastavení exekučního řízení žalobce uvedl, že samotné zastavení exekuce neznamená, že by žalobce ztrácel pohledávku, která mu byla přiznána dříve vydaným rozhodčím nálezem. Tato pohledávka, pokud existuje podle hmotného práva, existuje i nadále. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR,
sp. zn. 31 Cdo 958/2012 a sp. zn. 29 ICdo 10/2013, ve které bylo stanoveno, že pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatit novou žalobou u obecného soudu. Dále odkázal na § 16 zákona č. 216/1994 Sb.,
o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, podle kterého je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena. Žalobce má za to, že po dobu trvání rozhodčího a následného exekučního řízení je nutné přihlédnout ke stavění běhu promlčecí doby, neboť rozhodčí žaloba podaná na základě rozhodčí smlouvy měla za následek stavění běhu promlčecí doby, přičemž žalobce následně podal žalobu k civilnímu soudu ve lhůtě 30 dní ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce. Po zastavení exekuce žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,89 % ročně., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou. Žalobce tak požadoval obvyklý úrok ve výši 13,89 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále výše uvedený úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil pro rozpor úvěrové i rozhodčí smlouvy s dobrými mravy,
a dále namítl promlčení z důvodu, že svůj nárok žalobce uplatnil až po [datum] v rozhodčím řízení vedeném na základě rozhodčí smlouvy (doložky) vykazující vady způsobující její rozpor se zákonem, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2011, č. j. 31 Cdo 1945/2010, sjednocující judikaturu v daných rozhodčích otázkách. Dále žalovaný odkázal na judikaturu Ústavního soudu, nález ze dne [datum],
sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém tento konstatoval protiústavnost podání rozhodčí žaloby v případě, kdy tato byla k rozhodčímu soudu podána v době, kdy bylo povinností žalobce vědět o citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. po [datum], a tedy se na případ následného uplatnění téhož nároku u soudu neaplikuje ustanovení o stavění promlčecí lhůty.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
4. Z rozhodčího nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č. j [číslo jednací] soud zjistil, že tento byl vydán ve věci žalobce a žalovaného o zaplacení částky 13.873 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě rozhodčí smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným na podkladě původního závazku coby smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo].
5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto mezi sebou uzavřeli žalobce a žalovaný, což oba stvrdili vlastnoručními podpisy, a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 4.999 Kč. Celkově se žalovaný zavázal vrátit částku 8.970 Kč, splatnou v devíti měsíčních splátkách po 997 Kč, splatných nejpozději 20. den v měsíci.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla vyplacena finanční částka ve výši 4.999 Kč s variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy, a to na účet čísla účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru u osoby žalovaného.
7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na uvedený dluh zaplatil částku 997 Kč.
8. Z potvrzení ke svolení k inkasu ve výši 2.526 Kč měsíčně ve spojení s příkazem k povolení inkasa soud zjistil, že plátcem tohoto byla s účinností ode dne [datum] osoba, jejíž číslo účtu bylo shodné s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru u osoby žalovaného.
9. Z výplatního dokladu za období měsíce srpna [rok] ve spojení s potvrzením ČSSZ ze dne
[datum] a s prohlášením klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný pobíral částku 10.508 Kč hrubého – 8.953 Kč čistého, jakožto invalidní důchod třetího stupně.
10. Z hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl základní vzdělání
a bydlel u dětí. Příjem žalovaného činil 10.508 Kč, a výdaje pak představovaly částky
3.800 Kč s dodatkem klient + manželka/partnerka, dále částky 4.000 Kč za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, tedy volné zdroje byly vypočteny na částku 2.708 Kč měsíčně.
11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne
[datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky.
12. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 28. 12 [rok], soud zjistil, že exekuce proti žalovanému coby povinnému byla tímto rozhodnutím pravomocně zastavena ke dni [datum]. V uvedeném usnesení zdejší soud mimo jiné uvedl:„ Z rozhodčího spisu je patrno, že žalobce podal žalobu JUDr. [jméno] [příjmení], rozhodci, do sídla Rozhodčí společnosti [právnická osoba] V návrhu uvedl, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla povinnému poskytnuta částka 4999 Kč. Ke dni podání žaloby zbývalo žalovanému uhradit částku 8 970 Kč na zbytku dle splátkového kalendáře, částku 4 485 Kč na smluvních pokutách podle článku 12.4 neuhrazené penalizační faktury dle článku 12.1 odst. a), b) ve výši 418 Kč. Z karty klienta a Smlouvy o úvěru z [datum] je patrno, že vyplacena byla povinnému částka
4 999 Kč. Povinným měla být za 9 měsíců vrácena částka 8 970 Kč, kdy tedy smluvní odměna za poskytnutí půjčky činí částku 3 971 Kč, tj. cca 80 % půjčené částky. Což odpovídá více než 106 % úroku ročně. Povinný na půjčku nic nezaplatil. V žalobě je uvedeno, že sankce jsou po povinném požadovány na základě smluvních ujednání ve smlouvě o úvěru (čl. 12 a 12.1). Smluvní ujednání jsou z druhé strany Smlouvy o úvěru. Nejsou povinným ani parafována, ale hlavně v čl. 12 nejsou upraveny sankce, ale způsob oznamování a doručování. … Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rozhodčí smlouva. Účastníci se dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů které vzniknou z úvěrové smlouvy, budou rozhodovány
v rozhodčím řízení. Spor bude rozhodován jedním rozhodcem určeným ze seznamu rozhodců dle volby žalobce. V čl. 3 smlouvy je uvedeno deset konkrétních rozhodců., mezi kterými je uveden [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] funkci rozhodce přijal. Žalovaný se k výzvě rozhodce nevyjádřil. Rozhodce dne [datum] vydal rozhodčí nález, kterým žalobě zcela vyhověl. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 20 Cdo 2897/2017, 20 Cdo 4022/2017) vyplývá, že pokud spotřebitel nemá možnost
se v procesu uzavírání úvěrové smlouvy podílet na tvorbě jejího obsahu, když smluvní ujednání je postaveno kategoricky tak, že je zde pro spotřebitele pouze jediná možnost, a to zcela bezvýhradně akceptovat návrh smlouvy učiněný podnikatelem, nelze mít za to, že za takové situace byly naplněny podmínky pro ochranu spotřebitele, co by slabší strany. Ve skutečnosti šlo o podnikatelem předem stanovená kritéria vůči spotřebiteli (tzv. formulářová smlouva). Povinný tvrdí, že neměl při podpisu jinou možnost, než takto vyhotovenou smlouvu podepsat. Smlouva o úvěru
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.