7 C 219/2019-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2019 domáhal zaplacení částky ve výši 5 475 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 20. 12. 2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč, která byla převedena na účet žalované č. [bankovní účet] dne 20. 12. 2017. Žalovaná se zavázala zápůjčku uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč nejpozději do 19. 1. 2018. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaná učinila konkrétní návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná současně zaškrtla, že se seznámila se zněním Smlouvy a zněním Všeobecných obchodních podmínek a že s nimi souhlasí. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku nezaplatila, čímž jí vznikla povinnost uhradit žalobci rovněž náklady vynaložené žalobcem v souvislosti se zasláním písemných upomínek v celkové výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kterou žalobce požadoval do výše 1 500 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu a dlužnou částku v celkové výši 6 975 Kč nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč nejpozději do 19. 1. 2018. Ve Smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 0 %, roční procentní sazba nákladů činila 2 969 %. V článku II. bodu 2.3 Smlouvy byla dále mezi smluvními stranami sjednána pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále náklady za zaslání písemné upomínky ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. 5. Z výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že žalobce dne 20. 12. 2017 převedl ze svého účtu na účet žalované uvedený ve Smlouvě částku ve výši 3 000 Kč s tím, že jako variabilní symbol platby uvedl rodné číslo žalované. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 7. Z dalších předložených důkazů nezjistil soud žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč nejpozději do 19. 1. 2018. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a zápůjčku žalobci ve sjednané lhůtě nevrátila. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou v části dlužné jistiny zápůjčky ve výši 3 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky, který žalobci náleží v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 20. 1. 2018, kdy se žalovaná dostala do prodlení s vrácením zápůjčky, do zaplacení. 16. Ve zbývající části však soud žalobu důvodnou neshledal. Ve Smlouvě byl ujednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč, což představuje roční procentní sazbu nákladů 2 969 %. Ze smluvního ujednání je přitom zřejmé, že ačkoliv je ve Smlouvě ujednána zápůjční úroková sazba 0 %, představuje ujednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky cenu peněz, tedy úrok. Poplatek ve výši 975 Kč přitom činí 32,50 % jistiny, což vzhledem k ujednané době 30 dnů, na kterou byla zápůjčka žalované poskytnuta, představuje roční úrokovou sazbu 395,42 %. Takovou úrokovou sazbu považuje soud za nepřiměřenou, nemravnou a zjevně se příčící dobrým mravům. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky je ve smyslu § 588 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Ze stejných důvodů považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o smluvní pokutě a nákladech za zaslání tří upomínek, které žalobce požadoval v celkové výši 3 000 Kč, tedy ve výši rovnající se výši poskytnuté jistiny. Soud je toho názoru, že i poplatky za upomínky představují ve skutečnosti pouze skrytou smluvní pokutu, neboť všechny tři upomínky byly zaslány v rozmezí pouhých 14 dnů a vzhledem k jejich totožnému obsahu a formulaci je zjevné, že tyto byly generovány automaticky a výše nákladů, kterou žalobce za každou z nich požaduje (500 Kč), neodpovídá skutečné výši vynaložených nákladů. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání obsažené v čl. II. bodu 2.3 Smlouvy ohledně smluvní pokuty a nákladů na vymáhání je absolutně neplatné podle § 588 odst. 1 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce se žalobou domáhal úhrady pouze části smluvní pokuty. S ohledem na výše uvedené proto soud zamítl žalobu v částce poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, dále v částce smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a v částce nákladů za zaslání tří upomínek ve výši 1 500 Kč. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení částečně úspěšný a částečně neúspěšný, přičemž žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Vzhledem k tomu, že jí však žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.