8 C 234/2018-253 — Okresní soud v Břeclavi

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], částku ve výši 3 000 000 Kč, 5,9% smluvní úrok ročně z částky 3 000 000 Kč od [datum] do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 3 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 129 331,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalovanému dále uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 103 289,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Břeclavi soudní poplatek ve výši 150 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]). 2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Poukázal na to, že žalobce dle žalobních tvrzení považuje úkony dlužníka za odporovatelné, neboť ve vztahu k postoupení pohledávky argumentuje odporovatelností dle § 240 a § 242 insolvenčního zákona. K posouzení neplatnosti právního úkonu dlužníka je oprávněn pouze insolvenční soud a stejně tak o neúčinnosti dlužníkových právních úkonech rozhoduje tento soud. Předmětná žaloba je tak dle žalovaného odpůrčí žalobou, která byla podána po marném uplynutí lhůty, takže odpůrčí nárok žalobkyně zanikl a ve svém důsledku byl spor rozhodnut věcně nepříslušným soudem. Žalovaný jako dlužník zápůjčky není stranou postoupení, není oprávněn proti němu nic namítat, má pouze námitky proti pohledávce a není oprávněn zkoumat postoupení oznámené mu postupitelem, z postoupení neměl žádný prospěch. Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2276/08 se týká neplatnosti smlouvy o postoupení pro neurčitost, kdy z ní nelze seznat, co je postupováno, takže na zdejší věc nedopadá. Platí tedy, že dlužník není oprávněn domáhat se prokázání smlouvy o postoupení, pokud bude oznámení o postoupení považovat za platný právní úkon. V daném případě oznámení o postoupení dostatečně identifikovalo postupovaný závazek žalovaného a ve spojení s provedením platby závazku vedlo ke splnění závazku žalovaného ze zápůjčky. Platí přitom, že pokud je postoupení neúčinné podle insolvenčního zákona, nemůže být neplatné podle občanského zákona a naopak. Soud I. stupně nesprávně dovodil, že neplatnost postoupení pro rozpor s dobrými mravy je odůvodněna neúčinností tohoto právního úkonu podle insolvenčního zákona, navíc dovodil absolutní i relativní neplatnost postoupení pohledávky. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 2364/2015 i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 682/15. Předmětem dokazování přitom nemělo být dle něj posuzování platnosti jednání úpadce, ale žalovaného, a v tomto směru nebylo zjištěno žádné jednání žalovaného ve vztahu k postoupení, které by mohlo být neplatné. Soud I. stupně pak nezohlednil vůbec dvojí placení zápůjčky žalovaným. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí [název soudu] z 28. 2. 2019, čj. [číslo jednací], kterým byla vedlejšímu účastníkovi proti [právnická osoba] Zakladatel a [jméno] [příjmení] přiznána částka z titulu ručení ve výši 2 342 051 Kč, takže po zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto pouze o zlomku nároku. Soud I. stupně dle žalovaného rovněž pochybil, pokud neprovedl výslech navrženého svědka [jméno] [příjmení] a ručitelským prohlášením z 3. 90. 2015. Konečně žalovaný zpochybnil aplikaci generálního inhibitoria v dané věci a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že ve věci byla dána příslušnost soudu, neboť se jedná o žalobu na plnění, nikoli na určení neplatnosti či neúčinnosti právního jednání. Pokud by měl být proveden výslech [jméno] [příjmení], tak by se jednalo o účastenský výslech, neboť v rozhodné době byl jednatelem úpadce, a v takovém případě by s ním musela žalobkyně souhlasit, což nesouhlasí. [jméno] [příjmení] je pro žalobkyni zcela nekontaktní, neúčastní se ani jednání insolvenčního soudu a nedostavil by se zjevně ani k tomu soudu. Označení nových důkazů je v rozporu s občanským soudním řádem, neboť veškeré důkazy nyní navrhované již mohly být uplatněny před soudem I. stupně. Žalobkyně se v rámci své zákonné povinnosti snaží zajistit maximální uspokojení věřitelů úpadce a není jí známo, zda [právnická osoba] Zakladatel zaplatila vedlejšímu účastníkovi finanční prostředky, lze však o tom pochybovat, neboť tato společnost je v likvidaci a již minimálně od roku 2018 je jen„ mrtvou schránkou“. Je nepravdivé tvrzení žalovaného, že nevěděl o dluzích půjčitele a o tom, že účet, na který má platí, nepatří [právnická osoba] Zakladatel, což je zjevné z jeho výpovědi při podání vysvětlení na policii. Věc byla správně posouzena tak, že pohledávka dlužníka za žalovaným i nadále trvá, neboť plněním na účet třetí osoby se žalovaný nemohl zprostit, protože nebyl v dobré víře, a takové plnění by bylo i v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka za žalovaným byla řádně sepsána do majetkové podstaty dlužníka a o jejím sepsání byla [právnická osoba] Zakladatel vyrozuměna s možností podat vylučovací žalobu, což však neučinila. 4. [ulice] účastník na straně žalobkyně rovněž navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Poukázal na to, že nejde o odpůrčí žalobu ani o žalobu na určení neplatnosti právního jednání, ale o žalobu na zaplacení částky do majetkové podstaty dlužníka, a to z důvodu neplatnosti dotčeného právního jednání, kterou si soud posuzuje jako otázku předběžnou. Žalovaný se dle vedlejšího účastníka ztrácí v tom, zda soud I. stupně posoudil smlouvu o postoupení pohledávky jako neúčinnou nebo neplatnou. Z odstavce 19 odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud ji posoudil jako neplatnou, neboť na obou stranách postupní smlouvy byl dán úmysl zkrátit věřitele úpadce. Žalovaný se na vyvedení finančních prostředků z majetkové podstaty úpadce buď přímo podílel nebo o něm měl přinejmenším vědět. Tyto skutečnosti soud I. stupně zkoumal a pečlivě hodnotil, sám žalovaný uvedl, že si byl vědom toho, že postoupení pohledávky může být problematické. [příjmení] vědět o špatné finanční situace úpadce, kterou si mohl ověřit i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, neboť v době placení pohledávky již probíhalo proti úpadci více než dva měsíce insolvenční řízení. Žalovaný peníze nezaplatil ani oznámenému postupníkovi, ale společnosti [právnická osoba], jejímž jediným předsedou byl [jméno] [příjmení]. Problém dvojího placení může být vyřešen tím, že tato společnost žalovanému neprávem vyplacené peníze vrátí. [příjmení] důkazy nejsou dle vedlejšího účastníka přípustné a nemají ani vztah k rozhodným skutečnostem. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 6. Žalobkyně se v dané věci domáhá zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], který má pohledávku za žalovaným z titulu nezaplacené zápůjčky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím, která byla poskytnuta [datum] se splatností do [datum], a postoupení pohledávky na [právnická osoba] Zakladatel oznámené žalovanému sdělením z [datum] zkrátilo majetkovou podstatu úpadce a žalovaný se nemohl zprostit svého závazku plněním postupníkovi, neboť veškerá jednání postupitele i postupníka v uvedené době byly neplatnými právními jednáními. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že postoupení pohledávky bylo výsledkem cíleného jednání směřujícího ke znemožnění uspokojení věřitelů společnosti úpadce, žalovaný věděl či mohl vědět, že proti [právnická osoba] Trade bylo zahájeno insolvenční řízení, a musel mít pochybnosti o platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, k nakládání s pohledávkou došlo v době, kdy platilo generální inhibitorium v souvislosti s probíhajícím exekučním řízení. Dle soudu I. stupně pak o zkracujícím jednání svědčí i skutečnost, že dluh měl být splněn na účet jiné společnosti, než postupníka. S těmito závěry se odvolací soud neztotožňuje. 7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § [číslo] o. z věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postu