8 C 238/2022-44 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 9.472 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] poskytl žalovanému na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 4.000 Kč splatný původně dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku společně se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve lhůtě nesplatil. Žalobce požaduje po žalovaném vedle zaplacení dlužné jistiny, úhradu poplatku za sjednání úvěru ve výši 4.272 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, sestávajících z poplatku za dvě upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč a poplatku inkasní agentury ve výši 1.500 Kč. Podle článku 7.2 žalobce požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty, pro nesplnění povinností ze smlouvy, a to v celkové výši 1.200 Kč (2x 600 Kč). Dne [datum] byla žalovanému odeslána upomínka a výzva k zaplacení. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Předsmluvní informace ze dne [datum], Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], Výplatní lístky žalovaného za měsíce srpen až říjen 2021, Posouzení úvěruschopnosti žadatele ze [datum], Rozpis účelně vynaložených nákladů na upomínky, Výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], Potvrzení o platbě ze dne [datum], Potvrzení o platbě ze dne [datum], Upomínkou k úhradě dluhu ze dne [datum], Upomínku k úhradě ze dne [datum], Poslední upomínku před předáním na vymáhání ze dne [datum], Poslední výzvu před žalobou ze dne [datum]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobce dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč převodem na jím určený účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnutý úvěr navýšený o jednorázový poplatek ve výši 4.272 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Z Poslední výzvy před žalobou ze dne [datum] s Podacím lístek bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. Jelikož žalovaný žalobci ani přes výzvu na nárok ničeho nezaplatil, soud žalobě co do poskytnuté částky úvěru 4.000 Kč, představující jistinu dle smlouvy, jako důvodné vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Ohledně částky ve výši 2.600 Kč a částky 4.272 Kč soud žalobu zamítl, a to z následujících důvodů. Sjednané poplatky, ať již za upomínání a inkasní vymáhání či za poskytnutí úvěru ve výši 2.600 Kč a 4.272 Kč, soud považuje za sjednané v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z., při úvěru je možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u úvěru poskytovaných subjekty, které nejsou bankami, sjednat není možné. Soud má za to, že uvedené poplatky jsou rovněž v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu jejich výše, kdy tyto souhrnně překračují výši poskytnuté částky. Proto soud žalobu v části týkající se těchto poplatků zamítl. Soud dále zamítl žalobu o částku 1.200 Kč, jež má představovat smluvní pokutu za porušení smluvních povinností, aniž však žalobce uvedl jakákoli skutková tvrzení o tom, jakého konkrétního porušení smluvních ujednání se měl žalovaný dopustit. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.