8 C 247/2021-46 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 16.362,63 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 8.917 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč. Celkovou částku (jistinu zápůjčky a poplatek) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalobce uhradil dne [datum] s tím, že na svůj dluh uhradil toliko 1.500 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení dlužné částky na jistině ve výši 8.674,41 Kč a na dlužném poplatku ve výši 7.688,22 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 16.362,63 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni podpisu smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 1.789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4.180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2.948 Kč. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 18.917 Kč. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období počíná běžet dnem uzavření smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 22.114,24 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 10.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku ve výši 10.000 Kč žalobci v úplnosti nevrátil. Soud proto shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 8.674,14 Kč s úrokem ve výši 560,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.375,82 Kč a sjednaným 29 % úrokem ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatků v celkové výši 7.128 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v [obec] ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.