10 C 10/2022-85 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 28.228,76 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit částku 16.259 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.901 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.940 Kč a administrativní činnost ve výši 6.418 Kč. Celkovou částku (jistinu zápůjčky a poplatky) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a na svůj dluh neuhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku uhradila 5.000 Kč. Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 28.228,76 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.228,76 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalované dne [datum] v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč formou peněžité zápůjčky. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou„ poplatek“ sestávající z úroku 4.901 Kč, z částky 4.940 Kč za zpracování a flexibilní splácení a dále z částky 6.418 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celková částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, poplatek) činila 36.259 Kč a tuto měla žalovaná splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 2.015 Kč počínaje dnem, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] toto postoupení bylo žalované oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 46.718,85 Kč. Podle § 2390 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odstavec 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 20.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku zcela neuhradila. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky 20.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.652,77 Kč, společně se sjednaným 29 % úrokem ročně z dlužné jistiny, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku (úhrad) ve výši 8.228,76 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ustanovení § 2392 odstavec 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí spisová značka 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí spisová značka 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odstavec 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sbírky, o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úhrad nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odstavec 1 písmeno c) bodu 2. vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odstavec 5 písmeno a) vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.130 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.582 Kč. Protože však žalobce byl ve věci úspěšný jen zčásti, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 41,70 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí 1.076,69 Kč.