11 C 147/2023-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 10.088 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 9.875 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.610 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.653 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrady) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 60 týdenních splátkách po 315 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaný uhradil dne [datum] s tím, že na svůj dluh uhradil částku 8.787 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 10.088 Kč sestávající z dlužné jistiny 5.190,77 Kč a dlužných úhrad za služby (poplatku) ve výši 4.897,23 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. 2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému finanční hotovost formou zápůjčky ve výši 9.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % a žalovaný měl zaplatit za tuto zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 1.610 Kč, částku za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.812 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.653 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, poplatky) ve výši 18.875 Kč měl žalovaný zaplatit v 60týdenních splátkách po 315 Kč vždy ke konci splátkového období. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Výzvou k plnění ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 14.054,82 Kč. 5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 10. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 9.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. 11. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 5.190,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 807,02 Kč a s úrokem dále jdoucím z dlužné částky od [datum] ve výši 8,25 % ročně do zaplacení jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 454,41 Kč a dále pak jdoucího z dlužné částky od [datum] ve výši 8,25 % ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. 12. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrad (poplatku) ve výši 4.897,23 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31.12.2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Dále soud zamítl požadavek žalobce na smluvní úrok z úvěru ve výši 1.142,40 Kč a úrok ve výši 20,75 % ročně z dlužné částky, neboť podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je žalobcem uplatněná výše 29 % ročně z dlužné částky po devadesátém dnu prodlení žalovaného se splácením úvěru v rozporu s právě citovaným zákonným ustanovením. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl žalobce úspěšný jen částečně, a to jen v nepatrně vyšší částce, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.